Co je užitečné, nemusí být nutně zdravé, nicméně na senoseč se neumírá. Důkazem jsou naši předci, kteří ještě nebrázdili scelené lány podle navigace v klimatizovaných kabinách zemědělských strojů a práci museli obstarat ručně a pěšky. Na ně s respektem myslím, když se nesnesitelně vydaří počasí. Odpovědnost za zvířata ovšem nenese každý. A ti, co nemají důvod k senoseči, se logicky raději zaměstnají něčím ve stínu.

Takto se například ve stínu veder zaměstnali poslanci plísněním vlády a speciálně pak jejího předsedy. Nepochybně předpokládali, že je někde v chládku budou sledovat občané, strachující se o osud kabinetu, anebo naopak doufající v jeho konec. Kdo s poslanci absolvoval sedmnáctihodinovou diskusi a vyčkal na hlasování, ke kterému došlo po čtvrté hodině ranní, musel být ovšem pro jakoukoli práci, byť snazší, než je senoseč, zcela nepoužitelný a musel si asi vzít dovolenou či neplacené volno.

U obracení sena jdou člověku hlavou myšlenky všeho druhu. Představuje si politiky, co jsou placeni za to, že vedou plamenné řeči, které podle nich mají smysl, i když smysl nemají. Anebo si představuje, jak se kdysi při uskladňování sena v horských oblastech, kde byl problém seno kvůli vlhku a chladu dosušit, čerstvé seno prosypávalo solí. Ta ho konzervovala. Zvířata neprotestovala, neboť sůl beztak potřebují. Jenomže o tom, jak to v praxi se solením sena vypadalo, neexistuje žádné instruktážní video na YouTube. Kolik asi předci v horách solili, aby nepřesolili?

U politiků o instruktážní videa není nouze. Každý se může podívat, jak se politika dělá, a sám si to zkusit třeba doma v kuchyni anebo v hospodě. Je to bezpečnější než pustit politiky dělat seno, a tím ohrozit nejen je, ale také zvířata.