Ochránci zvířat žádají, aby byl zakázán prodej živých kaprů. Řetězec Lidl jim vyšel vstříc. Před jeho prodejnami žádné kádě nebudou. Nechť si zákazník koupí řádně usmrcené ryby v regálech.

Je to chvályhodná snaha využít vánočního sentimentu pro zlepšení osudu zvířat? Nebo je to tak trochu reklamní pokrytectví? Domnělé utrpení kapříků se stává symbolem, o němž se mluví, vysílá a píše. A zatím jiná, ne tak marketingově přitažlivá zvířata trpí jako zvířata.

Člověk se s potížemi může vžít do duše jiného člověka. Co cítí živočichové, nevíme a vědět nebudeme. Z projevů usuzujeme, že savci cítí bolest, nepohodlí a bojí se smrti jako lidé. Ale taková ryba? Vždyť je to tvor nízký, takřka bez mozku.

Martin Komárek
Víceletá gymnázia? Ano? Ne?

A ještě jiná věc. Vezměme výlovy rybníků. Hojně sledovaná podívaná, která voní romantikou. Co na to ale jejich obyvatelé? Jsou krutě vláčeni v sítích, lapají po dechu. Mrskají se na dopravnících, které je mechanicky shazují do jakýchsi jímek. Není proti tomu život ve vánoční kádi idyla?

Nemělo by být povoleno jen chytání ryb na udici? To je vlastně téměř rovný souboj. Jak říká rybář a převozník Prošek ze Zlatých úhořů: „Udělalas chybu,“ když úlovek vraždí.

Debata o tom, co je právo masožravce na maso a co je mučení spoluobyvatel naší planety, bude trvat. Dokud se všichni nestaneme vegany nebo nevymřeme. Předvánoční kapří oběti jsou hodně viditelné. Patrně se přiblížil čas, kdy budou zakázány.

Z hlediska celkové bolesti tvorů zabíjených a požíraných člověkem je to drobnost. Jenže každá drobnost je dobrá. Kampaň proti kožichům byla taky trochu kýčovitá. Jenže teď se každý už bojí ukázat v šubě na veřejnosti. Kádě tedy zakažme co nejdřív. Romantika Vánoc je stejně vepsí. A řečeno raději šeptem: On ten kapr vlastně vůbec není k jídlu.