Nekonečný příběh připomínají tahanice o jeden z pilířů školské legislativy, tedy novelu zákona o pedagogických pracovnících. V minulém volebním období spadla pod stůl a teď ne a ne dospět do závěrečného čtení.

Důvod je prostý. Jde v ní o peníze, jež jsou vždy až na prvním místě. Předpis přináší kvalitativní posun vzdělávacího systému, neboť zakotvuje pozici provázejícího pedagogického mentora a adaptační období pro nováčky za katedrou. To vítají všechny profesní organizace. Spory se vedou o otevření škol lidem z praxe, ale v tomto ohledu jsem příznivcem svěžího závanu zvenčí, neboť i odborníci bez příslušného vzdělání si budou muset pedagogické minimum doplnit.

Kateřina Perknerová
Filozofové na dlažbě

Kámen úrazu jsou platy. Všechny strany před volbami slibovaly, že ty se vyšplhají na 130 procent průměrné mzdy ve státě. A bude se to týkat nejen kantorů, ale také psychologů, sociálních pedagogů, logopedů. Tento závazek odválo rozpočtově strádající období. Částka se má týkat jen učitelů a je ve hvězdách, od jaké základny se její výše bude vypočítávat.

Je velká škoda, že právě na této normě není všeobecná shoda. Ve své podstatě je totiž přínosná a prospěla by jak učitelům, tak hlavně dětem.