Je pandemický zákon, který prosazuje vláda, užitečné a neškodné hygienické opatření? Nebo je to brutální útok státní moci na lidskou svobodu, jak tvrdí exprezident Klaus a rozvášnění demonstranti před Sněmovnou?

Vládní pohnutky jsou pochopitelné. Václav Klaus a iniciativa Chcípl PES dlouhodobě hlásají o covidu doktríny, které se příčí vědeckým poznatkům i rozumu. V případě novely pandemického zákona však mají mnohem víc pravdy než obvykle.

Vláda se totiž chytila do vlastní pasti. To, za co kritizovala Babišův kabinet, činí nyní sama. Nouzový stav, který v souladu s ústavou dovoluje omezení lidských práv, je nepopulární věc. Handrkování o něj v parlamentu je pro vládu krajně nepříjemné. Speciální zákon o epidemii to „řeší“. Umožňuje vyhlašovat karantény či zavírat nebo polozavírat podniky. Všechno jde jakoby po másle.

Jenže to vážně má háček. Hygienická opatření se vymykají standardní kontrole, a lze je tedy zneužít. Fialův kabinet ani žádný jiný rozumný demokratický kabinet nelze podezřívat z něčeho takového. Jenže fachidiotismus je fachidiotismus a nelze vyloučit, že by úřady mohly v budoucnu vyhlašovat zákazy, i když to nebude nezbytně nutné.

Klaus i demonstranti přehánějí jak věcně, tak rétoricky, víc než zrnko pravdy však mají. Jakýkoli zákon, který sahá na práva a svobody, má být důkladně zvažován, a ne schvalován jako houska na krámě. Má mít i přesně časově vymezenou účinnost.

Vzhledem k tomu, že současná úprava vyprchá koncem února, je potřeba schválit novou, kdyby koronavirus znovu zesílil. Jakákoli právní ochrana před případnými dalšími epidemiemi by však měla projít důkladnou debatou a pokud možno by se na ní měly shodnout všechny parlamentní strany.