Zpustnutí a finanční vyhladovění celých měst, a dokonce i krajů v České republice, lázeňským Karlovarským krajem počínaje.

Se zavřenými hranicemi a umrtvením turistiky napříč celou Evropou se v Česku hraje o osud sedmého největšího odvětví ekonomiky, svým významem většího než třeba celé naše zemědělství. Jde o celé české lázeňství, o obživu statisíců lidí v Praze, Českém Krumlově, Kutné Hoře, Karlových Varech nebo v Teplicích.

To jestli letos pojedeme, nebo nepojedeme k moři, je důležité pro Chorvaty, Bulhary nebo Řeky. Naši vládu, nás všechny, by mělo daleko víc zajímat, zda, kdy a za jakých podmínek budou moci přijet zahraniční turisté k nám.

Bez Němců, Slováků, Poláků, Britů, Francouzů nebo Italů půjde většina českých zaměstnanců lázní, hotelů nebo cestovek, které zajišťovaly pobyt cizinců v Česku, o žebrácké holi.

A to dokonce i kdybychom letos o prázdninách k moři nejeli a všechny peníze utratili tady doma. Když pominu, kolik z nás asi tak má na týden s rodinou ve čtyřhvězdičkovém hotelu v Karlových Varech nebo v Praze, na záchranu naší turistiky prostě deset milionů Čechů nestačí.

Proto by vládní ministři měli začít kmitat podobně, jako kmitají v Chorvatsku či Řecku, kde vymýšlejí, co s tím a jak turisty na sezonu dostat do země. Dříve, než jim turistika lehne popelem. I té naší jde totiž už nyní o život.