Jako předseda ČSSD hodlal vejít do Strakovy akademie hlavním vchodem, takže neváhal před dvaceti lety oslovit své voliče příměry o spálené zemi a vázání stranických knížek do kůže členů ODS. Jakmile zjistil, že premiérem se stane jen pomocí spojenectví s předsedou ODS Václavem Klausem, klidně to udělal a uzavřel opoziční smlouvu. 

V souboji s Karlem Schwarzenbergem před pěti lety použil sudetoněmeckou kartu opentlenou hanobícím inzerátem, a vyhrál. Letos mu posloužilo migrační téma, přičemž vítačství ztotožnil s Jiřím Drahošem, a opět mu to vyšlo. Miloš Zeman své příznivce zná. Ví například, že kancléř Vratislav Mynář a poradce Martin Nejedlý, stejně jako jeho příchylnost k Rusku a Číně, nikomu z nich nevadí, nebo aspoň ne nijak zásadně. Vztah voličů k Miloši Zemanovi je buď velmi emocionální (ochrání nás proti islamistům), věcný (je zkušený a inteligentní), nebo pragmatický (zařídí nám zakázky). Všechny tyto roviny v kampani zohlednil.

Člověk odnikud

Jiří Drahoš byl v obrovské nevýhodě jako člověk odnikud, neboť v politickém mači se působení v čele akademie věd či jiné ctihodné instituce nepočítá. Potkávání se s ministry není totéž jako jejich jmenování a podrobná znalost stranického i vládního prostředí. Nechcete mít asi za prezidenta někoho, kdo tvrdí, že by ve třetím pokusu, kdy premiéra navrhuje předseda sněmovny, nejmenoval trestně stíhaného člověka. Ani toho, kdo si nevzpomene, kdy se může rozpustit sněmovna. To je prostě abeceda, kterou uchazeč o nejvyšší post musí ovládat.

Profesor Jiří Drahoš byl ztělesněním touhy necelé poloviny občanů zbavit se Miloš Zemana. Byl to úctyhodný, slušný, vzdělaný a vzhledem k výše zmíněným handicapům velmi úspěšný kandidát. Vyhrát ale zřejmě nemohl. Nechytil za srdce dostatečný počet vlažných voličů, znepřátelil si příznivce hnutí ANO a sázka na dezinformačního a antiruského žolíka mu neprospěla.

Nemluvě o tom, že se pramálo orientuje v místním politickém rybníce.

Miloš Zeman zdaleka neusiloval jen o prezidentský úřad. Rozehrál významně rozsáhlejší partii, která zahrnuje například zpětvzetí ČSSD (v ringu má hned tři borce, Milana Chovance, Jiřího Zimolu a Jana Hamáčka) a zadupání bývalých oponentů Jiřího Dienstbiera a Bohuslava Sobotky do země. Také kočírování SPD, jejíhož předsedu Tomia Okamuru si za svého koně vybral už před několika lety.

Infografika - prezidentské volby

Babiš v klinči

Mistrovsky pak využil kontinuity sněmovních a prezidentských voleb včetně skládání vlády. To je totiž období, kdy hlava státu skutečně ovládá šachovnici. Zeman si Babišovo spojenectví pojistil nejen politicky, ale také byznysově. Přítomnost šéfa ČEZ Daniela Beneše na prezidentském pódiu třeba naznačila vítězství skupiny Nejedlý, Chovanec, Beneš (Martin Roman) a Babišův ústupek.

Chystají se ovšem i chléb a hry. Andrej Babiš už na Facebooku ohlásil, že se hodlá inspirovat u Viktora Orbána a nechá spočítat, kolik by naši kasu stálo školní jídlo zdarma pro děti od tří do 15 let, stejně jako jízdné pro důchodce na železnici i v autobuse. Vojtěch Filip se asi tetelí blahem, jak miliardář plní jeho program.

Jak ovšem říká třetí v prezidentském klání Pavel Fischer, zadání voličů je třeba respektovat. A navíc pro Deník optimisticky dodal: „Ten, kdo je zvolen, má povinnost sjednocovat a Miloš Zeman dobře ví, jaký je dnes jeho úkol.“

Infografika - prezidentské volby