Předně Jiří Drahoš dostal ve druhém kole daleko více hlasů než Karel Schwarzenberg a výsledek tak byl mnohem těsnější a napínavější než v roce 2013. Více hlasů dostal také Miloš Zeman (byť mnohem méně), což souvisí se druhým pozitivním jevem letošních voleb: volební účast.

Nikoli tím, že by 66 procent představovalo nějaký supervýsledek. Naopak, na to, jaká gloriola se kolem volby vytvořila, jde o výsledek dost slabý. Byla však podobná téměř ve všech krajích a lidé šli k urnám častěji než v prvním kole také v regionech, které mívají výrazně podprůměrnou volební účast (především kraj Moravskoslezský a Ústecký).

Totéž se stalo také ve druhém kole minulé prezidentské volby. Tehdy právě tyto regiony do velké míry Miloši Zemanovi vyhrály nájem na Pražském hradě a také letos zde měl stávající prezident výraznou podporu.

Doufejme, že Miloš Zeman své vítězství pochopí tak, jak by měl. Tedy že mu nenastala pětiletá oslava, ale poměrně náročné období. Stojí před ním zásadní úkol - musí se pokusit stabilizovat zemi rozoranou mnoha příkopy, spojit tábory, které se nyní častují pouze nenávistí a zlobou, uhladit spory, které rozdělily obce, štamgasty v hospodách i celé rodiny. Pokud se mu to podaří, bude dobrým prezidentem, ačkoli se na tom rozdělení sám aktivně podílel.