Vzpomínky na Karla Schwarzenberga, reakce osobností, komentáře a další texty Deníku najdete pohromadě ZDE
Existují politici a existují státníci a obě tato slova znamenají něco podstatně jiného. Karel Schwarzenberg byl státníkem a nebudu se asi velmi mýlit, když povím, že po Václavu Havlovi asi posledním, kterého jsme měli. Nebo mě při pohledu na politickou scénu nikdo jiný, koho bych nazval státníkem, zatím nenapadá.
Když poslední červnovou středu Kníže – jak byl obecně nazýván – navštívil pražský debatní klub Eccentric Club, pronesl tam zajímavou úvahu na téma charismatu politiků. Pravil, že charisma u politiků je velmi podobné sex appealu u žen – existují velmi krásné ženy, které sex appeal přesto nemají, stejně jako existuje mnoho profesionálních a zdatných politiků, kteří nemají ono charisma.
Schwarzenberg ho měl a kromě šlechtického původu, jenž lidi v očích ostatních už přirozeně povyšuje, a kromě skromného a lidského étosu Václava Havla, kterého po jeho smrti pro velkou část společnosti jaksi zastupoval, ono charisma tvořila pronikavá inteligence, již si udržel až do konce svého života. Rozhovory s ním byly fascinující, neboť čerpal z nespočetného množství knih, rozhovorů s klíčovými lidmi světové kultury a politiky a také mimořádných osobních zážitků, které jsou dopřány pouze někomu. Pokud žertoval, tak jeho žerty nebyly kruté a neurážely ostatní.
Jakub Horák
je spisovatel
Pamatuji se na večer v Lucerna Music Baru po prohrané prezidentské volbě. Hrály Doors a po setmělém parketu se v divokém tanci míhaly siluety všech lidí z jeho volebního štábu, kteří do kampaně vložili vše. Posmutnělý David Černý – autor jeho legendárního pankáčského volebního vizuálu – postával u baru. Celá atmosféra byla magická ve stylu Bondyho básně:
My žijeme v Praze
to je tam,
kde se jednou zjeví
Duch sám.
Prezidentem se nestal, neboť jeho kosmopolitní vize byla příliš daleko pro českou společnost, která se teprve opatrně začleňovala do evropského prostoru a bála se, aby se v něm nerozpustila jako ona pověstná kostka cukru. Ten večer jsme všichni cítili, že doba, kdy se jednou v Praze zjeví Duch sám, se nadlouho odkládá a možná už byla a znovu nikdy nepřijde.
Byl velmi tolerantní i ke svým politickým protivníkům. V jednom z posledních rozhovorů prohlásil o Miloši Zemanovi, že to je velmi sečtělý, zajímavý a inteligentní člověk, kterému se poté, co skončil s přemírným holdováním alkoholu (Kníže doslova řekl „co je na suchu“), už zase vrátily zábrany a rád ho pozve k sobě domů na Dřevíč.
Rozhovory s ním byly neskutečně cenné zejména pro ty mladé lidi, kteří éru Václava Havla na vlastní kůži nezažili a kteří v něm hledali kotvu v době, kdy se politická kultura v Česku začala nebezpečně propadat. Karel Marx jednou napsal, že politika je boj o zdroje. Karel Schwarzenberg byl jeden z posledních lidí na naší scéně, který dokazoval, že to může být i boj o hodnoty.
Názory zde zveřejněné přinášejí různé pohledy publicistů a osobností, ale nevyjadřují stanovisko Deníku.
