Když ještě děti hrávaly spolu za jeden tým, doufala jsem, že je to spojí. Ale praly se jako koně. Dnes už každý hraje za jiný tým a zas nic. Perou se míň, ale hádají víc. Přitom kdyby se oba spojili, podpořili a zmotivovali, kde už mohli být? Jako příklad jsem jim uvedla sestry Plíškovy. Skončili jsme u hloupé debaty, která je lepší a která hezčí.

Vyhledala jsem i další sourozenecké dvojice, které by jim měly jít příkladem.

A našla jsem Josefa a Martinu Ptáčkovi ti k mým dvěma mají nejblíž, protože se taky perou úspěšně dobývají bok po boku svět v bojových sportech. Ano, sice vyprávějí, že se spolu vůbec nehádají, nezávidí si a tak, ale to je spíš marketing. Fakt je ten, že pokud se perou, tak vozí medaile.

Asi nedostižný pár sourozenců jsou pak Barbora a Daniel Borůvkovi z Olomouce. Jejich vzájemná harmonie z nich udělala komety v juniorském párovém tanci! Tam ale my nikdy nedosáhneme. Ale přece jenom sport by měl bratra a sestru spojovat, ne dělit.

Domácí debatu o klidu zbraní a sourozenecké podpoře nakonec utnul můj syn. Přišel a v mobilu mně a své sestře ukázal svlečenou slečnu na gauči. „To je ségra Patrika Schicka, fotbalisty, co mu to teď v Římě moc nejde. Přestal dávat góly. A hele, nikdo ho neřeší. Všichni řeší jeho sexy ségru, takže von může bejt v klidu a hledat formu.“

Takže takhle já si představuju sourozeneckou podporu a harmonii.

POTKÁME SE NA FACEBOOKU!Jaké zkušenosti se sourozenci ve sportu máte Vy? Přidejte se na mujzivotsesportem.cz a pište své příběhy. Staňte se členem redakce Sportovního deníku, který píše o vás!