Došlo mi to celé v plné síle letošního deštivého a větrného 1. května. Taky jste jako já seděli na tribuně a byla vám zima? Přemýšleli jste, jestli to máte zapotřebí? Najednou jsem si představila manželku šéftrenéra, která se doma stará

o dvě malé děti, zatímco její muž tu mrzne s námi. Ona se musí smířit s tím, že líbat pod stromem se bude až po sezoně a že svátek pro ni neexistuje. I kdyby to byla sebevětší fanynka, stejně se musí postarat o děti, které na sledování cizí hry neužije.

Najít jim i sobě jinou zábavu. Taky by si ráda vyrazila s tím, co si ho vybrala, v lodičkách na pěkný oběd, ale nic z toho nebude, hraje se přebor. Její muž tu řídí hru našich dětí. Navíc jsme ten den prohráli, takže, když přišel domů, velká legrace asi nebyla.

Víte, i proto tu já oslavuji a obdivuji tyhle ženy a jejich děti, které se dělí o tatínka s cizími borci. Manželky trenérů čehokoli (a jejich děti) by rozhodně také měly mít svůj mezinárodní den.