Sportů, kde se sportuje jen pro ten zážitek, výhru a prohru a ani náhodou pro peníze. Jsou tady a ti, kteří je dělají, taky mají ambice kvalifikovat se na světové šampionáty, být nejlepší… Jen o nich (skoro) nikdo neví.

Ať už třeba dělají curling anebo hází šipkami do terče, žijí tím úplně stejně jako profesionální sportovci tedy jen bez toho servisu kolem. Taky tím žijí jejich rodiny, musejí to tolerovat jejich zaměstnavatelé anebo školy.

Napadlo mě to, když jsem četla zprávu o české mužské softbalové reprezentaci. Probojovala se na mistrovství světa! Nevím, jestli víte, jak vypadá a jaká má pravidla mužský softbal, ale je to jedno, protože jistě budete rozumět tomu, co to ty chlapy stálo. Aby mohli tenhle světový turnaj hrát, o tom snili celý sportovní život. Teď to přišlo, a tak někteří museli dát výpověď v práci, přerušit studia, jiní zapomenout na to, kolik jim je, protože to přece stojí za to, další dost možná zklamali děti a manželky to víte, zrušit všechnu dovolenou není legrace.

Ale teď přišel ten vrchol veřejně skoro neviditelné kariéry, celoživotního urputného snažení. „Je to svátek a dárek za vše, co jsme tomu obětovali, přijde spousta přátel, rodina. Jsme rádi, že to uvidí na vlastní oči,“ řekl kapitán David Mertl.

Od čtvrtka tak Češi hrají na světovém šampionátu, který je vůbec prvním MS v softbalu mužů v Evropě, a aby to bylo totálně dojemné, děje se to v Česku.

Tak jim, prosím vás, držte palce.