Monolog běžného golfisty: „Jak to hraješ? Co to bylo za odpal? Prooooč? Co ti je, co ti sakra dneska je?“ Aby takových smutných lidí ubylo a snížilo se riziko zranění, vymyslel někdo chytrý, že se jim v první řadě vezmou hole. Zachová se díra v zemi a něco, čím se do ní musí trefit, aby byl klid, ale zvětší se. Namísto malého tvrdého míčku se jim dá kopačák.

Šance, že se velkým míčem trefí do velkého kráteru pomocí kopání, je už poměrně vysoká. Takže vznikl footgolf. A někdo ještě hodnější pak šel a díru v zemi vyměnil za koš ve vzduchu (asi aby se hráč už tolik
nemusel ohýbat) a míč za lehký létající disk – a byl na světě diskgolf.

Dá se to shrnout tak, že tyhle inovace asi přijít musely, aby se každý na naší planetě mohl stát golfistou. Když se jím stane, rázem se zařadí mezi ty, kteří nežijí minulostí, ale rozhodně míří do budoucna. Už skoro padesát let se totiž jedině o golfu ví, že na Měsíci, kam se přesuneme, se jistojistě dá hrát.

„Houstone, v levé ruce mám jeden míček, který znají miliony Američanů,“ říkal americký astronaut Alan Shepard 6. února 1971. Provedl tehdy slušné odpaly! Sice jen improvizovanou holí a jednou rukou, ale poslal své dva míče do vzdáleností 200 a 400 metrů. Nic na tom, že míčky letěly samy, protože gravitace na Měsíci je ve srovnání se Zemí jenom šestinová. A těch kráterů!!!