Zdejší fotbal, jak mi onen fanda ukázal, si Sumbánci ozvláštňují přítomností pasoucích se vodních buvolů na hrací ploše. Ptala jsem se, jakou že roli ve hře ten buvol má. Řekl, ať počkám do konce a bude mi to jasné. A vážně po zápase někteří hráči na buvolech odjeli.

Na jiném ostrově Timor jsem viděla o poznání méně fotbalistů, ale víc buvolů.

Co říct o Timoru? Na rozdíl od Sumby je „zasíťovaný“. Lidé tu hrají slavný badminton a volejbal. Vzhledem k velikosti kurtu či palubovky se místní buvoli do hry nikdy nezapojují.

Badminton je tu brán vážně. Dala jsem proto mač s jedním stařečkem u silnice města Kupang. Slunce zapadalo, slovo dalo slovo, badminton přece umí každý. Dědeček buddhista, štíhlý jako proutek, byl velmi soutěživý. S ženskou prý nikdy nehrál, s Evropankou samo sebou. Takže položil na zem nůši s pruty cukrové třtiny a s prstem v nose vyhrál první a poslední set. Timor - Česko 21:2.

Tak jsem mu pak, když jsem se trochu vzpamatovala, padla tma a teplota klesla pod 28 stupňů, vyprávěla, jak skvěle se nám zrovna vede na mistrovství světa v hokeji. Jako aby věděl, že my Češi taky nejsme žádný vořezávátka.

Vyjádřil sice obdiv, ale nakonec z něj vylezlo, že nikdy neviděl ledovou plochu, natož hokejku či brusle…