Opalování není dávno trendy, proto se provozovatelé pláží snaží o sto šest nabízet další aktivity. Asi jste si všimli, že vzhledem ke globálnímu oteplování bývají poslední roky většinu dní prázdné beachvolejbalové kurty a dokonce i ping-pong. Vypadá to tak, že ideální sport pro milovníky české pláže nového milenia by se měl odehrávat ve vodě, eventuálně pod ní.

Odhlédnu-li od toho, že v českých a moravských rybnících či přehradách není pod vodou zpravidla vidět nic, vrháme se proto do kanoí, vodních skútrů a šlapadel. Odvážnější pamětníci někdy vytáhnou prkna s plachtou – pamatujete, jak jsme začínali na windsurfingu?

A pak jsou tu k vidění vodní banánisté ( ti na těch nafukovacích banánech za rychlými čluny), turisté v obřích koulích, kteří se v nich valí po vodě (než jim dojde vzduch) a pak lyžaři a nově wakeboardisté – to jsou ti s prknem bez plachty. Muselo se ale přijít na to, jak jim pořídit vlny, když vítr nestačí.

Před lety jsem je tak viděla poprvé na jižní Moravě v Pasohlávkách, kde pro ně vystavěli na jedné z Novomlýnských nádrží vlek. Hned jsem zaplatila balík a skočila na to. Nasadila jsem plavky a hodinku jezdila na vleku pořád dokola. Divné bylo, že kolem nádrže seděli lidé a velice smutně mě pozorovali.

Brala jsem si jejich smutek osobně, než jsem zjistila, že jsou to rybáři, kteří právě sem celý svůj život jezdili, než jim tu postavili ten hlučný vlek. To je život. Už asi jezdí na ryby jinam, třeba tady už ani žádné ryby nejsou. Třeba už se smířili s tím, že něco skončilo pro něco jiného a že pokrok nezastavíš. A, i tak, v sedě u vody bývá vedro.