Dál zelená je tráva. Možná, v brzkém jaru i trochu limetková. Když to národnímu mužstvu v tom čase náhodou nepůjde, nebudou vidět. Jsou to totiž prý „venkovní dresy“, u domácích se budeme národních barev držet. OK, to máme zadruhé.

Ale dál? Někdo, kdo to zřejmě odhlasoval, v novinách vysvětlil, že „svítivě zelená barva odkazuje na odstín mladých lipových listů a vzor na dresu je inspirován jejich moderním zobrazením.“ Tomu ne zcela rozumím, přestože pochopitelně vím, že lípa je náš národní strom.

Hledám a dozvídám se o lipových listech následující: jsou střídavé, srdčité, čepel pilovitá až zubatá.

Moc mi to nepomohlo, já pořád nevím. O barvě limety na listu národního stromu nic. Poslední, čeho se dá asi chytit, je důvod ryze sportovní. „Nová podoba dresů má naznačit ambice, svěžest a dravost nastupující generace reprezentantů,“ prohlašuje fotbalová asociace.

Tak snad. Byla jsem pečlivá a dál hledala hlubší smysl té barvy, aby bylo úplně jasno. A našla v interiérech si skvěle hraje se světlem, je dobře vidět, dokáže zachraňovat životy, limetová pronikla i do Haout Couture a trendy ve sportovní módě bezesporu je.

Tak jsme asi u jádra věci. Ačkoli jako bonus jsem „limetkovou až svítivě zelenou“ nakonec našla jako „ nejlepší definici barvy, podle níž poznáte u miminek tak zvanou hladovou stolici.

Ale vzhledem k tomu, že nakonec jde jen o góly, rozhodnutí obléct reprezentanty do limetkově zelené asi žádný hlubší smysl nemá.