Česká republika se letos představila jako země, která zrodila tisíce obětavých, špičkových a neúnavných zdravotníků, vynalézavých vědců, trpělivých učitelů, vytrvalých vojáků, hasičů a záchranářů. Když nám v březnu začalo téct do bot, objevil se šéf pojišťovny Direct Pavel Řehák se svým varovným matematickým modelem.

Pomiňme na chvíli skutečnost, že státní struktury trestuhodně zaspalya čínský virus je načapal zcela nepřipravené na krizi podobného typu. Řehák to vnímá i z jiné strany. Nečekal, že mu někdo z politických špiček bude naslouchat. Ministři zdravotnictví a vnitra Adam Vojtěch a Jan Hamáček ho však přizvali ke spolupráci a i díky tomu zatáhli za záchrannou brzdu.

Ještě pozitivnější zjištění je, že úspěšný podnikatel nezahořkl, když v květnu vláda na jeho doporučení už nezareagovala. Při podzimní vlně se s mnoha dalšími nadšenci z různých oborů znovu zapojil do boje s pandemií. Nyní vyjádřil přání, aby se všechny síly napnuly k přípravě očkovací strategie, logistice, organizaci. Neboť jen když tuto operaci zvládneme, bude nejhorší za námi.

Otázka ovšem zní, co bude pak. Obloukem se tak vracím k české politické scéně, která neskýtá zrovna příjemný pohled. U moci je koalice, která se neshodne v tak zásadní věci, jakou jsou daně. Babišovo hnutí se spojilo s ODS a proti partnerské ČSSD s ní prohlasovalo daňový balíček, který pomůže hlavně vysokopříjmovým zaměstnancům.

Obě vládní strany pakv pátek všem škarohlídům poskytly argument, že politika je opravdu špinavá záležitost. Nejprve nebyly schopny získat dostatek hlasů pro návrh státního rozpočtu. Andrej Babiš i Jan Hamáček se dušovali, že nepřipadá v úvahu, aby vyšli vstříc šéfovi KSČM Vojtěchu Filipovia zkrouhli armádní finance o deset miliard. Až potud byly karty rozdané férově.

Dál už to byla jen fraška. Komunisté zvedli ruku pro rozpočet s deficitem 320 miliard korun, protože poslanci ANO a ČSSD posvětili přesun 10 armádních miliard do vládní rezervy. Pár minut poté vystoupil ministr obrany Lubomír Metnar (za ANO) a prohlásil, že na první lednové schůzi vlády navrhne vrácení této částky resortu obrany. S tím je srozuměn i premiér.

Dívají-li se Babiš, Hamáček a Filip na volební preference a nechápou, proč jim stále padají, tak právě proto. Nedá se jim věřit. Pro momentální úspěch jsou schopni prodat vlastní babičku, podrazit kolegu a řídit se heslem Účel světí prostředky. Jenže v politice je důležitá i cesta, kterou se kráčí.

Měli by si to vzít k srdci také představitelé trojbloku ODS, KDU-ČSL a TOP 09. Jak asi mohou voliči brát tento projekt vážně, když dopředu vědí, že hned po vstupu do sněmovny se rozpadne na prvočinitele? A možná to bude Petr Fiala, respektive Martin Kuba, který zaklepe na dveře Andreje Babiše, aby s ním utvořil koalici, tentokrát nefalšovaně pravicovou.

Bylo by hezké mít po čase v čele státu zase někoho, kdo nelže, nepodvádí a hraje fér hru. Je skvělé, že si to můžeme nejen přát pod stromeček, ale také tomu pomoci příští rok ve volbách.