Když pražští konšelé oznámili, že se hlavní žižkovská třída od října nebude jmenovat Koněvova, ale Hartigova, zakroutila jsem hlavou. Když už to muselo být, proč se nevrátili k Brněnské nebo Poděbradově? Karel Hartig byl sice první starosta Žižkova, stavitel a vlastenec, ale co my víme. Třeba na něj časem vyplave, že se choval nekorektně ke služkám nebo pohlavkoval svoje děti. Bude se zase přejmenovávat?

Chápu, že po ruské agresi na Ukrajinu se lidem zajídá skoro všechno, co zavání Ruskem. Není zkrátka salonfähig mít nedaleko domu sochu maršála Koněva, který sice osvobozoval Prahu, ale také potlačoval maďarské povstání a radil Brežněvovi, jak zkrotit vzpurné Čechoslováky v roce 1968. Každý by raději bydlel v Masarykově nebo aspoň Pomněnkové než v Koněvově ulici.

Luboš Palata
Charanzová i Dlabajová nás varují: Z Babiše je extremista

I když ani to není úplně jisté. V první místní anketě bylo osloveno 3689 lidí s trvalým bydlištěm v této žižkovské tepně, reagovalo jich necelých tisíc a 71 procent z nich se vyjádřilo negativně. Jinak řečeno, většině adresátů to bylo fuk, a ti, kteří se zapojili do hlasování, byli proti změně názvu. Ne snad, že by obdivovali Koněva, ale museli by si měnit občanky, sídla firem atd.

Posléze se místní radní zeptali všech obyvatel třetí pražské čtvrti a výsledek byl jednoznačný, tedy proti Koněvově třídě. Cynicky vzato, když kvůli tomu nebudou muset na úřad, rádi se maršála zbaví. Avšak budou o to víc rozumět novodobé historii? Pochopí lépe, jak se točí kola dějin, a třeba i to, že pro vojáky je těžké neuposlechnout rozkaz a mít vlastní politický názor?

Martin Komárek
Sex, drogy a Rammstein

Moderátor ČT Jakub Železný to rozbalil naplno, když na svém twitteru napsal: „Pane @prezidentpavel, s úctou k Vaší funkci i Vám osobně: za dva měsíce je 55. výročí okupace 68. Vy jste dobrovolně přísahal, že budete stát pevně po boku Sovětské armády, která tu zavraždila přes 420 lidí, i děti. Prosím, zvažte, jak budete uctívat jejich památku.“

Jenže Petr Pavel to zvážil dávno. Nepopírá, že tehdy přísahal. Pochopil ale, že se mýlil. A třiatřicet let se to snaží napravit. Vzepřít se je obtížné. Pro profesionálního vojáka skoro nemožné. Tak vnímám Koněva i Pavla. První nepochyboval, že jeho loajalita k sovětskému režimu byla správná. Druhý ví, že to byla chyba. A uměl to lidem vysvětlit. I proto byl zvolen prezidentem.

Kateřina Perknerová
Prezidentova výzva a realita

Při zamyšlení nad českou mánií zbavovat se historické zátěže a osobních pochybení kácením soch, popíráním reality nebo opomíjením vlastních selhání jsem si položila otázku, v čem jsme tolik jiní než Italové.

Copak by u nás bylo možné pořádat velkolepý státní pohřeb bývalému premiérovi, který byl v trvalém střetu zájmů, obviněn z mnoha trestných činů a v závěru kariéry okatě fandil Putinovi? Kdyby byl Berlusconi Čech, dočkal by se maximálně pár negativních zmínek v médiích a rozloučení v rodinném kruhu.

Tak nevím. Je to dobře, nebo špatně?