Psychické potíže kvůli ztrátě sociálních kontaktů, závislost na počítači a mobilu, fyzická ochablost, pokles vzdělanosti. To vše jsou průvodní jevy mnohaměsíční distanční výuky. Učitelé a rodiče se snaží, ale už je to moc dlouhé a začíná to být také nebezpečné.

Není divu, že návrat dětí do škol se stal prubířským kamenem prodloužení nouzového stavu. Komunisté, ale před nimi i Piráti, starostové a další opoziční strany jasně řekli, že vládě nedají dalších třicet dní bez jasného plánu na obnovení prezenční výuky. Jde pochopitelně hlavně o maturanty a deváťáky.

Logicky ovšem zní i argument šéfa komunistů Vojtěcha Filipa, že když zasednou v lavicích žáci prvního stupně základních škol, budou se moci do práce vrátit jejich matky, jež pracují ve zdravotnictví a v sociálních službách. Tím by klesl počet vojáků, kteří tam z nařízení vlády pomáhají. Ministři zdravotnictví a vnitra namítají špatnou epidemiologickou situaci, šíření britské mutace viru a nutnost dále omezovat mobilitu ve společnosti.

Kdyby se ale na to podívali z druhého konce, řešení by měli. Je-li prioritou vyučování ve školách, musejí se najít nástroje, jak ho umožnit. Už dávno měl být projednán návrh ministra školství Roberta Plagy na neinvazivní testování žáků.

Kloktací nebo žvýkačkové testy musí vláda zajistit v dostatečném množství. Rodiče nebo kantoři jistě rádi dohlédnou na to, aby se používaly správně. Učitelé všech stupňů měli být proočkování ihned po nejstarších seniorech a zdravotnících. Kde je snaha, cesta se vždy najde. A momentální potřebou číslo jedna je obnovení klasického vzdělávacího modelu. Škody, které může svěrací on-line kazajka napáchat, totiž mohou být nedozírné a trvalé.