Deník
VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Díky sportu jsem se postavil na vlastní nohy, říká paralympionik Serbus

Horní Cerekev – František Serbus, rodák z Horní Cerekve, dostal postižení od sudiček rovnou do „kolébky".

4.8.2014
SDÍLEJ:

František Serbus je jednou z hlavních opor Sportovního klubu Jedličkova ústavu . Navzdory těžké formě dětské mozkové obrny je všestranným sportovcem. Foto: archiv Františka Serbuse

Už dvacet devět let se potýká s dětskou mozkovou obrnou, kterou způsobilo přidušení pupeční šňůrou při porodu.

Zpočátku to pro něj bylo velmi složité, nemohl pořádně chodit, a tak skončil na invalidním vozíku. Postiženou má hlavně pravou polovinu těla, ale sám říká, má štěstí, že je levák.

Také se mu těžko mluví, ale tuto vadu částečně napravil docházením na logopedii. „Kdo mi chce rozumět, rozumí," prohlašuje.

Zlomový okamžik pro něj byla návštěva posilovny. Řekl si prý tehdy sám sobě: „Zdravý už nikdy nebudeš, ale přesto se postavíš na vlastní nohy a ve světě něco dokážeš!" A objevil sport s názvem boccia.
Kontakt se svým rodným městem udržuje a naopak článek o jeho úspěších na londýnské paralympiádě se objevil v Hornocerekvickém zpravodaji.

Kdy jste se sportem začínal?
Začal jsem v osmi letech s bocciou, byl to jeden z mála sportů, který mi můj zdravotní stav umožňoval. Díky tomuto sportu jsem poznával své možnosti a o dva roky později jsem se rozhodl zkusit i atletiku. Můj první závod byl v roce 2001 v Teplicích na mistrovství Evropy v boccii. Bohužel výsledek si nepamatuji, bylo to už hodně dávno, ale díky atletice jsem postupně zlepšoval svůj zdravotní stav a mohl jsem zkoušet nové disciplíny, jako je vrh koulí, hod diskem a hod kuželkou.

Co je vlastně boccia?
Je to hra, podobná francouzskému petanque, avšak určená pouze pro lidi s těžkým tělesným postižením. Dělí se na čtyři zdravotní kategorie – BC1, BC2, BC3 a BC4. Já jsem v kategorii BC2. Cílem hry je hodit míč co nejblíže k cílovému míčku neboli „jacku".

Jakým způsobem se tyto kategorie definují?
Já jsem například v atletice v kategorii F32 a v boccii jsem BC2. Tyto dvě kategorie jsou velice podobné, jedná se o kategorii spastickou, to znamená křečovou, hod se provádí v křeči. A 32, to značí stupeň skoro nejtěžšího postižení. Dále jsou kategorie od 31 až po 38, kde 31 je nejtěžší a 38 je nejlehčí postižení.

Takže děláte i atletiku? Na co se specializujete tam?
V atletice dělám hod diskem a hod kuželkou.

Jaký je váš největší sportovní úspěch?
Dosavadní nejvyšší úspěch, kterého si vážím, je druhé místo z mistrovství světa v novozélandském městě Christchurch v roce 2011 za hod diskem. Poté je to mistr Evropy 2012, také v hodu diskem. Potom je to několikanásobný mistr České republiky v hodu diskem a kuželkou a držitel českého a evropského rekordu v obou disciplínách. V roce 2008 jsem na paralympiádě v Pekingu skončil pátý v hodu diskem a v Londýně v roce 2012 jsem skončil opět na pátém místě v disku. Bohužel po Londýně jsem na tom byl zdravotně špatně, zničil jsem si záda, půl roku jsem byl mimo trénink a dával jsem to do pořádku. V boccii byl můj největší úspěch v Brazílii roku 2006, čtvrté místo na světě z 69 závodníků.

Jak často trénujete a jak váš trénink vypadá?
Trénuji podle sezony, zimní a letní část, kdy v létě je to více zaměřené na odhody a švihy, u boccie se to nerozděluje. Během zimní sezony strávím hodně času v posilovně a je to víc zaměřené na objemy. Chodím plavat do bazénu, házet koulí a diskem nebo lézt na horolezeckou stěnu. K tomu jsem začal více jezdit na mé speciálně upravené tříkolce, kde zlepšuji svou výdrž a fyzičku.

Na co se momentálně připravujete? Jsou nyní na obzoru nějaké závody?
Momentálně se připravuji na Pálavu, kde budu oslavovat své narozeniny (usmívá se). Poté se připravuji na mistrovství Evropy v atletice a pak mistrovství světa v boccii v Pekingu. Také se připravuji na několik kol českých atletických závodů, pár soustředění a lyžařský kurz v Alpách.

Tedy, to vypadá, že moc volného času vám nezbývá…
Ale nějaký jo. Ve volném čase se snažím tělo regenerovat a nabrat nové síly na týdenní zápřah. Moje regenerace jsou většinou procházky se psem, projížďka na tříkolce a posezení s přáteli. Bohužel přítelkyni nemám, ale rád bych trávil volný čas jen ve dvou.

Co je pro vás sport, kromě radosti a úspěchů v něm?
Seznámil jsem se se závodníky z celého světa, poznal jsem díky němu i cizí země. Hlavně jsem se díky němu postavil na vlastní nohy, pomohl mi osamostatnit se a nebýt na nikom závislý.

Bydlíte stále ve svém rodném městě, v Horní Cerekvi?
Momentálně už devátým rokem bydlím sám v Praze, kde jsem díky magistrátu získal bezbariérový byt, a tak jsem se mohl osamostatnit. V Praze i pracuji, získal jsem místo IT technika a grafika na Fakultě tělesné výchovy a sportu. Na to jsem pyšný, že jsem soběstačný, bydlím sám se svým asistenčním pejskem Anetkou. Domácnost zvládám v pohodě, jen to vaření mi nějak nejde (usmívá se).

Setkal jste se díky svým sportovním úspěchům s někým, koho obdivujete, a jako „obyčejnému smrtelníkovi" by se vám to třeba nepoštěstilo?
Setkal jsem se s pár sportovci, kteří pro Česko také vybojovali cenné kovy, ale s tím, s kým bych se chtěl nejvíc potkat, jsem ještě čest neměl. Mým největším vzorem je desetibojař Roman Šebrle. Setkal jsem se s oštěpařkou Bárou Špotákovou, kajakářem Vavřincem Hradilkem nebo desetibojařem Tomášem Dvořákem.

Sledujete olympiádu i v televizi, například právě probíhající Diamantovou ligu v atletice? Máte na to vůbec čas a baví vás to sledovat?
V televizi sport sleduji, ale ne atletiku, protože si myslím, že se musím odreagovat a nedělá dobrotu dělat atletiku a ještě ji sledovat. Proto sleduji sporty, které nemohu dělat, mými nejoblíbenějšími jsou motoristické závody.

Kam všude po světě jste se díky vašemu sportování měl možnost podívat?
Kdybych měl říct, kde všude jsem byl, tak jsme tu do rána (usmívá se). Díky sportu jsem obletěl skoro celý svět, ať je to Nový Zéland, Sydney, Dubaj, mnoho evropských států, New York, New London nebo Brazílie.

V jaké zemi nebo v jakém městě se vám nejvíce líbilo? A které sportoviště vás nejvíce uchvátilo?
Nejhezčí stadion byl v Pekingu, takzvané Ptačí hnízdo. Ale stejně nejkrásnější pocit je zapálení olympijského ohně, ať už je to kdekoli.

Jakým způsobem své cesty na paralympiády do zahraničí financujete? Musí být těžké to finančně zabezpečit…
Finančně to utáhnu hlavně díky tomu, že jsem ve Sportovním klubu Jedličkova ústavu, který pomáhá reprezentaci České republiky zajistit veškerou finanční podporu. Já mám pak více času na to, abych sehnal sponzory na světové závody, kde jsou bohužel finanční náklady příliš vysoké a sportovní klub je nedokáže zajistit. Sponzoři jsou pro mě důležití, například starosta Horní Cerekve mi přispěl patnácti tisíci korunami.

Jaké jsou na mezinárodních olympiádách vztahy mezi sportovci? Řekl byste, že je tam spíš řevnivost, nebo jste si tam našel i nějaké dobré přátele?
Víceméně je to řevnivost, je to závist, co se týče českých řad. Na světové úrovni taková řevnivost není, ba naopak lidé hledají další spolupráci a zkušenosti, které potřebujeme také.

Je něco, co si s sebou vždycky vozíte na závod? Třeba nějaký talisman?
Já na toto nevěřím, já věřím na osud. Jak to má být, tak to bude. Před půl rokem jsem se odhodlal si vytetovat na lopatku motto, které zní: „Věř a dosáhneš svého cíle." A já věřím.

Tereza Konířová

Kdo mi chce rozumět, rozumí

„Když jsem pobral trochu rozumu, uvědomoval jsem si, že nejsem jako ostatní děti. A dost mě to trápilo. Nikdy jsem nemohl pořádně chodit, a nakonec jsem skončil na invalidním vozíku. Mám třes ve svalech, a když chci třeba někomu podat ruku, dá mi to docela práci. Postižená je hlavně pravá polovina těla, kterou ovládám jen s velkým vypětím. Naštěstí jsem levák, ale i tak mi třeba obyčejný podpis dělá velké problémy. Každý je totiž jiný a „podpisový vzor" třeba v bance je nad mé síly. Potíže mi činí ale i obyčejná sklenice vody. Když se chci napít, musím se rukou opřít o stůl a naklonit se k tekutině hlavou. Můj další handicap je řeč. Dost špatně artikuluji a nemohu si povídat se zdravými lidmi, jak bych si představoval. Takové telefonování je pro mě doslova horor. Lidé mi většinou nerozumí, nebo nemají dost trpělivosti. Najdou se i takoví, kteří mě za to odsuzují a myslí si, že jsem třeba mentálně zaostalý. To člověka zabolí. Kdo mi ale chce rozumět, rozumí! Přijmout mé postižení mi pomohla nejen moje rodina, ale i mí kamarádi, učitelé a pracovníci Jedličkova ústavu, kam jsem v sedmi letech nastoupil." ⋌www.fandaserbus.cz

Autor: Redakce

4.8.2014 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

SERVIS

Stavebnictví - Stavebnictví Zedník 14 000 Kč Zedníci (kromě zedníků ohnivzdorného zdiva) ZEDNÍCI. Požadované vzdělání: nižší střední odborné. Jednosměnný provoz, úvazek: . Mzda min. 14000 kč, mzda max. 15000 kč. Volných pracovních míst: 1. Poznámka: ZEDNÍCI - Místo výkonu práce: Žebrák - základna pro odvoz na stavby po středočeském kraji. Doplňující informace: praxe a vyučení v oboru nejsou podmínkou, jsou však výhodou, lze nastoupit hned po dokončení školy, odvoz na stavbu ze sídla firmy - zajištěn zaměstnavatelem. Náplň práce: zednické, obkladačské a sádrokartonářské práce. Kontakt: emailem, telefonicky.. Pracoviště: Tomáš petr, Vápenice, č.p. 76, 267 53 Žebrák. Informace: Tomáš Petr, +420 608 200 288. Výroba - Výroba Zámečníci strojů 110 Kč Zámečníci strojů Obsluha CNC ohraňovacího lisu. Požadované vzdělání: střední odborné (vyučen). Jednosměnný provoz, úvazek: . Mzda min. 110 kč. Volných pracovních míst: 1. Poznámka: První kontakt:, Braňková Jana, tel.: 702 016 285, , e-mail: brankova@zpa-pecky.cz,, osobně: pondělí 8 - 12 hod., , Pracovní náplň: , Ohýbání plechových dílů dle výkresové dokumentace.. Pracoviště: Zpa pečky a.s., Tř. 5. května, č.p. 166, 289 11 Pečky. Informace: Jana Braňková, +420 702 016 285. Stavebnictví - Stavebnictví Zedník 13 000 Kč Zedníci (kromě zedníků ohnivzdorného zdiva) Zedník. Požadované vzdělání: základní + praktická škola. Jednosměnný provoz, úvazek: . Mzda min. 13000 kč, mzda max. 17000 kč. Volných pracovních míst: 3. Poznámka: Místo výkonu práce: stavby po celé ČR - doprava zajištěna., Požadujeme: praxi v oboru., Kontakt: telefonicky si sjednat osobní jednání.. Pracoviště: Tomáš brauner, U Panského dvora, č.p. 984, 400 01 Ústí nad Labem 1. Informace: Tomáš Brauner, +420 608 302 633. Stavebnictví - Stavebnictví Zedník 15 000 Kč Zedníci (kromě zedníků ohnivzdorného zdiva) Zedník. Požadované vzdělání: střední odborné (vyučen). Jednosměnný provoz, úvazek: . Mzda min. 15000 kč, mzda max. 30000 kč. Volných pracovních míst: 3. Poznámka: ZEDNÍK - ŘP minimálně skupiny B nebo bydliště do 5 km od sídla zaměstnavatele, bezúhonnost, dobrá fyzická kondice. Pracoviště: Terakon, s.r.o., 544 75 Mostek. Informace: Pavel Vítek, +420 777 217 356.

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Andrej Babiš junior během pobytu na Krymu
18

Cestou Babiše mladšího na Krym se zabývá i Ukrajina. Mohl porušit tamní zákony

Jaroslav Faltýnek
AKTUALIZOVÁNO
18

ANO podpořilo Babiše. Opozice s hlasováním o nedůvěře neuspěje, řekl Faltýnek

Czech Press Photo vyhrál snímek orangutaní matky s umírajícím mládětem

Titul Fotografie roku v letošním ročníku soutěže Czech Press Photo získal snímek Lukáše Zemana Orangutaní matka s umírajícím potomkem. Fotografie pořízená na Borneu uspěla v konkurenci šesti tisíc přihlášených obrázků.

AKTUALIZUJEME

V Karviné se zatřásla země. Pravděpodobně kvůil uvolněné hornině

Částí města zahýbal v úterý večer (cca v 21:3 ) silný otřes. Vyvolán byl pravděpodobně uvolněním horniny. Seismologický jev zaznamenaly i přístroje na měřících stanicích.

Našel už medvěd z Valašska nové působiště? Experti nenašli žádné nové stopy

Potulný medvěd, který křižuje Valašsko a páchá tu škody už téměř dva měsíce, se uklidnil. Odborníci nenašli žádné nové stopy, začínají se objevovat domněnky, že šelma opustila Beskydy.

Peking bude hodnotit poslušnost občanů a firem. Zavádí bodový systém

Pekingský magistrát se chytá zavést od roku 2021 takzvaný „bodový systém“, na jehož základě budou občanům udělovány body, které budou mít vliv na přístup k veřejným službám. Systém by mohl podle kritiků zvýšit už tak silnou kontrolu Komunistické strany Číny nad společností. Světová média postup dokonce přirovnávají k románu George Orwella 1984.

DALŠÍ ČLÁNKY Z RUBRIKY

Vážení čtenáři,

náš web Deník.cz přechází kompletně pod zabezpečený protokol, který výrazně zlepší bezpečnost při procházení našich webů.

https info

Z důvodu přechodu je nutné se znovu přihlásit k odběru upozornění na nejnovější zprávy - klikněte na tlačítko "Povolit", kterým si zajistíte odběr zpráv i do budoucna.

Děkujeme za pochopení.

POVOLIT