Podle jeho názoru je největší chyba české ekonomiky v tom, že čeští podnikatelé neumějí jednat se zaměstnanci, nechtějí a neumějí vytvářet stabilní tým lidí, kterým by na firmě záleželo a snažili se o její prosperitu.

„Jak se chováte k zaměstnancům, budou se oni chovat k vám i k firmě. Poznal jsem to na vlastní kůži. Bylo mi 52 let,  když jsem přišel o práci a úřednice na pracáku mi v podstatě řekla, že v tomhle věku jsem na trhu práce odepsaný. Pomyslel jsem si, počkejte, až vám bude tolik, co mně, slečno. Naštval jsem se a založil vlastní podnik," vzpomíná Jaroslav Vávra.

Jeho firma, která vznikla před deseti lety, je zaměřená na výrobu kabelových svazků pro automobilový průmysl, bílou techniku a kabelový systém pro nemocniční přístroje.

Německý pořádek, česká pohotovost

„Máme 32 odběratelů, a to z Německa, Francie, Anglie. Zaměstnáváme 250 lidí, z toho asi 80 vykonává domácí práce. Nerozlišujeme mezi budoucím důchodcem, absolventem, postiženým. Rozlišujeme jen zaměstnance, kteří chtějí pracovat a ty druhé. Neuznávám výroky typu jděte, za dveřmi je deset dalších. Firma, kde se často střídají zaměstnanci, spěje ke krachu," zdůrazňuje vedoucí provozu s tím, že jeho firmě se podařilo spojit německý pořádek s českou schopností improvizace a pohotovostí. Elcatec je součástí německého koncernu v Bayreuthu, mezi třemi českými výrobními firmami je podle vedoucího Vávry nejlepší.

„I samotní němečtí vlastníci se diví, že většina zaměstnanců je u nás víc než osm let,  a odvádí tak kvalitní práci s nulovou chybou. Právě ti, kterých se jiní zaměstnavatelé odříkají, to je postižení,pracovníci nad 50 let věku, důchodci nebo matky s malými dětmi jsou podle mých zkušeností ti nejlepší zaměstnanci.

Loajální, pracovití. Někteří zaměstnavatelé dávají na pracoviště kamery a zaměstnance sledují. Je to trapné, já kamery nepotřebuji.

aměstnanci chodí do práce, aby si vydělali. Vědí, že za dobrou práci budou slušné odměny. Už jsem dost zkušený na to, abych rozeznal pracovitého člověka od flákače i bez kamery," konstatuje rázně Jaroslav Vávra s tím, že jeho hlavní podnikatelskou zbraní je slušnost vůči zaměstnancům a kvalita dodaných výrobků našim zákazníkům v množství a termínech.Zaměstnance je třeba vhodně motivovat, zákazníky nešidit.

Například Růžena Papežová pracuje v Elcatecu od začátku a říká: „Jsem tu spokojená, s ohledem na věk se hlásí zdravotní problémy, jinde bych práci sehnala těžko."

Tomáš Novák je zdravotně postižený, vystřídal čtyři zaměstnavatele, kterým jeho handicap vadil, ale v Elcatecu je už osm let.

Stejně je na tom Jiří Fišer, který neslyší, ale ve firmě je spokojený, protože zde dostal prostor i pro svoje výtvarné nadání.

Marie Čapková, mistrová s kvalifikací elektroprůmyslovky, je ve firmě prakticky od založení.

Podle Vávry spíš než krize ekonomická drtí trh krize morálky. „Co bylo v minulosti dobré a fungovalo,  jsme zničili. Já prosazuji na pracovišti stabilizační a motivační program. Slušné chování nic nestojí. Nevěřím, že produktivitu práce zaměstnanců zvýší řev a vyhrožování. Mám svůj způsob řízení a výsledky jsou.

Všichni bědují, že je krize, ale my máme práce nad hlavu, objem zakázek máme vyšší než v loňském roce. Někdy musíme jít do práce o víkendu, zaměstnancům ale zajistíme svozy do práce, dbáme na ochranu zdraví. Pořádáme jazykové kurzy němčiny, společné sportovní akce, firemní výlety. Nemám proto problém sehnat dobré zaměstnance, nemusím obcházet úřady práce, stačí naše dobrá pověst. Nikdy jsem nechtěl a ani nedostal žádné dotace a subvence od státu, spoléhám sám na sebe," konstatuje Vávra.