O Vánocích jste vytíženější než jindy, jak dlouho to období trvá?
Začíná to první nedělí adventní, tu jsme zahájili bohoslužbou a také spolu s městem rozsvícením vánočního stromu na náměstí. Lidé ve Žďáře prožívají advent intenzivně už od prvního dne. U nás, u svatého Prokopa, jsou každé ráno v 6.30 hodin rorátní mše svaté.

Co vás pak čeká přes den?
Samozřejmě služba v kostele, ale jsou tu i jiné skupiny, jež se připravují na Vánoce, třeba domov pro seniory nebo jednotlivci, co jsou nemocní –  ať už doma, či v nemocnicích.

Chodíte tedy za farníky jako lékař navštěvuje své pacienty?
Ano, chodíme za nimi přímo do domácností. I oni chtějí být na Vánoce duchovně připraveni, a my jim posloužíme. Pak je tu  výuka náboženství ve školách, v této době zaměřená na advent, a samozřejmě věci organizační: připravit vánoční strom, výzdobu a tak. To vše nakonec udělá z celého dne jednu velkou dlouhou službu.

Sváteční dny jsou tedy zřejmě pro kněží dost náročné?
Jsou, jak na duchovní, tak na fyzickou kvalitu kněze. Bohoslužby jsou dlouhé a také se setkáte s velkým množstvím lidí. Někdy jsou nemocní, takže můžete chytnout nějakou virózu, nebo se nachladit.

Co když skutečně onemocníte?
To je problém. Kostel zavřít nelze, ale kněží v okolí mají své bohoslužby ve svých kostelích, zástupce se shání těžko. Tak se to holt musí občas přechodit a pak vyležet, jakmile je to možné. To přecházím na  režim kostel – postel – kostel. (usmívá se). Celý advent užívám radějipreventivně mateří kašičku, díky které jsem byl zdravý celý rok.

Kdy se dostanete do té postele běžně?
Tak před půlnocí, a teď po půlnoční mši  počítám kolem druhé. Pak budou následovat čtyři hodinky poctivého spánku. (usmívá se)
Bohoslužby o svátcích jsou dlouhé,  kolik hodin je to denně?

Může to být s přestávkami šest hodin za den, do toho počítám i křtiny dětí a svatou zpověď. Čas zabere i příprava a organizační věci, pošta, administrativa, a pak nastávají chvíle osobních věcí, nákup, úklid, mytí, odpočinek, četba, vaření (vypočítá se smíchem), než začne další mše svatá.

Vybavíte si Vánoce z dětství?
Jistě, měl  jsem a mám je moc rád. Byl jsem vždycky zklamaný, když jsme čekali na Ježíška; chtěl jsem uspíšit večeři, jen abychom ho viděli ke stromečku přicházet. Vždy ale bylo pootevřené okno, a on prý právě odešel. V tu chvíli jsem byl hrozně zklamaný, že jsme těch pár minut Ježíšovy návštěvy propásli kvůli hloupé večeři, ale pak hned zpívání koled a rozbalování dárků ten smutek vždy obrátilo v radost.