Ke krásnému věku jí ve čtvrtek popřáli i zaměstnanci a ostatní klienti denního stacionáře Domovinka v Třebíči. „Paní Kaukušová, mám tu čest vám popřát k vašim krásným narozeninám. Hodně zdraví, boží požehnání, abyste se tady u nás dobře cítila. Jsme rádi, že mezi nás chodíte a všichni vás tady máme rádi. Přejeme vám hlavně radost z každého dne," přála koordinátorka Domovinky Ludmila Hrubanová.

Za ní se již řadil štrúdl gratulantů. Všichni oslavenkyni přáli hlavně hodně zdraví do dalších let. „Jsme rádi, že vás tady máme a že za námi stále jezdíte," dodala jedna z gratulantek. Oslavenkyně obdržela kytici, dort s číslovkou sto tři a pěkný šátek.

Poté již spustil harmonikář, začalo se zpívat a do vzduchu vylétl také špunt od nealkoholického šampaňského. Po nezbytném přípitku se místností ozvala otázka: „Jste pro, abychom pohoupali paní Kaukušovou?" Nešlo však o tradičního hobla. „Máme tady takovou tradiční narozeninovou písničku, které říkáme houpavá," vysvětlila Ludmila Hrubanová. Poté všichni utvořili kolem oslavenkyně kruh a v rytmu se s ní pohoupali. Když se poté znovu rozezněla harmonika, neodmítla ani vyzvání na taneční parket.

Hlasatelka a překladatelka

Přestože nyní žije Marie Kaukušová v Náměšti nad Oslavou, narodila se 21. listopadu 1911 v Třebíči-Borovině. „Jsem rozená Třebíčanka, ale už od svých jednadvaceti let jsem pořád někde," řekla oslavenkyně.

Marie Kaukušová po studiích pracovala jako poštovní úřednice a ve třicátých letech poté jako rozhlasová hlasatelka v brněnském studiu Československého rozhlasu.

Pracovala rovněž jako překladatelka, díky tomu je jazykově velmi dobře vybavená. A znalosti si uchovala i dodnes. „Když se luští křížovka a potřebujeme nějaké anglické či německé slovíčko, tak nám vždycky poradí," doplnila Ludmila Hrubanová.

Marie Kaukušová působí na první pohled jako dáma. I proto ji mají v Domovince rádi. Stejně jako ona ráda a pravidelně navštěvuje stacionář. „Jezdí za námi každé pondělí. Jsme za to moc rádi. Jednou mi říkala její dcera, jak ji nabádala, že pokud bude unavená, nemusí jezdit. Ale ona prý odvětila: Kdepak, do Domovinky já pojedu. To nás potěšilo," vylíčila Ludmila Hrubanová.