Deník

Volby do sněmovny začínají za

Nahrávám odpočet ...
VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Primář Drasnar: Není zvířátko kromě člověka, které by kouřilo

Humpolec /ROZHOVOR/ - Ač by si již mohl užívat zaslouženého důchodu, setrvává Tomáš Drasnar stále ve funkci ředitele humpolecké plicní léčebny na Pelhřimovsku, kterou střídá s funkcí tamního primáře. Práce, kterou zachraňuje lidské životy, jej totiž pořád baví.

7.12.2012
SDÍLEJ:

Ředitel a primář léčebny Tomáš Drasnar.Foto: Deník/Dominika Dufková

Nevzdává ji ani v době, kdy se léčebna potýká s úbytkem pacientů.

Co v léčebně léčíte?

Když byla v pětatřicátém roce založena, byla vedena jako léčebna tuberkulózy. Jak ale postupně klesal její výskyt, začala se od sedmdesátých a osmdesátých let orientovat na ostatní choroby respiračního traktu. Léčíme chronickou obstrukční plicní nemoc, což je klasická kuřácká bronchitida, ale s trvalým zúžením průdušek, dále bohužel plicní nádory spojené hlavně s kouřením, dříve se léčili hodně astmatici, ale ti se nyní s ohledem na vývoj medicíny léčí převážně ambulantně, okrajově také zápaly plic a malé procento tuberkulózy.

Pokles pacientů souvisí s tím, že těchto nemocí ubývá, nebo s čím jej spojujete?

Podle Světové zdravotnické organizace WHO by se kolem roku 2018 nebo 2020 choroby respiračního traktu měly stát třetími nejfrekventovanějšími v Evropě, co se týče úmrtí a nemocnosti. Ruku v ruce s tím jde stárnutí populace a tak zvaná polymorbidita, to znamená výskyt většího počtu onemocnění u člověka najednou. O pacienty s chorobami respiračního aparátu tedy nebude nouze. Problém je spíše v tom, že se s určitým zpožděním projevuje ve zdravotnictví krize. První pokles pacientů jsme zaznamenali při zavedení šedesátikorunového poplatku za pobyt v nemocnici, druhý jsme pocítili nyní se zvýšením tohoto poplatku na stokorunu. Ale samozřejmě lidé také přecházejí choroby, protože nechtějí přijít o práci. Krize se projevuje i na případech, kdy chodí do ambulancí plicních lékařů s tím, že některé léky nechtějí, protože jsou za ně velké doplatky. Pro úbytek pacientů jsou i další důvody jako určitá ztráta konkurenceschopnosti léčebny, protože nebyla zainvestována, jak by pro další rozvoj potřebovala, to znamená ve výši deseti až patnácti milionů. Do budoucna přibudou i další problémy s počty lékařů, respektive jejich odborností.

Prognózy předpovídající nárůst pacientů v této oblasti zdravotnictví souvisejí tedy kromě stárnutí populace i například se zvyšováním počtu kuřáků?

Ano, je to otázka civilizačních problémů. Nedávno jsem byl udiven, když jsem šel později do práce. Humpolec byl prostoupen mládím, které bylo právě na cestě do škol. Dívky, chlapci, hodně jich kouřilo, stály se fronty na cigarety u tabáku. A co když si to navíc dáte všechno dohromady s dalšími problémy, jako je například obezita či alkohol. Vždycky k tomu říkám: jdete do hospody, v deset hodin ráno začnete pařit a je to fajn, ale v deset večer přijde hostinský a kasíruje, všechny. Stejně je to s kouřením. Deset, patnáct, dvacet let nic, nějaké marginální obtíže, ale pak to začne. A konce jsou velmi špatné - počínaje chronickou obstrukční plicní nemocí přes nádory plic až k srdečním těžkostem. Navíc žaludeční potíže, protože třetinu kouře polykáte. Vše se to nabaluje. A pominu-li nejhorší následky, kouření doprovázejí také další nepříjemné znaky. Od skutečnosti, že páchnete, přes zažloutlé zuby, u žen se kouření negativně projeví i na pleti a vlasech. Mimochodem v dnešní mladé generaci více kouří dívky, než chlapci. Také počet nádorů u mužů se drží na stejné úrovni, u žen stoupá. Prostě, vyjdeme-li z toho, že jsme živočišný druh, není zvířátko, kromě člověka, které by kouřilo.

Budou-li léčebny zavírány, pocítíme v budoucnu jejich nedostatek?

Připomíná mi to problémy s mateřskou školkou. Jsme sezónní v rámci roku, ale i v rámci vývoje. Sice opět nastane vzestup pacientů především s dýchacími těžkostmi, ale jelikož nyní z důvodů, o nichž jsem hovořil, je pacientů méně, je nasnadě, že nemůžete provozovat něco, co není využité. Za tři, pět, sedm let bude těchto zařízení však potřeba a vždycky platí, že když se něco zruší, je pak obnova provozu obtížná. Spíše jde o to najít nějakou vedlejší náplň práce v rámci následné péče a léčebnu udržet, pomoci jí nějakým způsobem přežít, protože budou její lůžka potřebná. Pochopitelně se mezitím může postavit nějaké sanatorium na zelené louce, ale je to škoda. Proč raději nepečovat o to, co už je postavené.

Zmínil jste také možný nedostatek lékařů se specializací v tomto oboru. Proč by měl tento stav nastat?

V léčebně pracují čtyři lékaři, tři v důchodu - z toho dva specialisté, čtvrtý se blíží k šedesátce. Jinde v okrese jsou také lékaři-specialisté, kteří jsou víceméně blízko důchodu. Pokud vím, ve vícero léčebnách je problém sehnat lékaře se specializací na plicní lékařství. Bude se možná opakovat situace jako v devadesátých letech, kdy dosti velká část lékařů odešla do profesí farmaceutických nebo za prací odjela za hranice. Má generace je ještě podle mého relativně skromná, ale generace našich dětí, a můj syn je lékař kupříkladu, už je jiná. Znají cenu své práce na trhu a rozhodně ji nevnímají jenom jako nějaké životní poslání a závazek plnit Hippokratovu přísahu - a mezi námi už se na Hippokratovu přísahu údajně ani nepřísahá, protože jsou její součástí sliby, které už dnes plnit nelze. Není snadné vykonávat tuto profesi, v níž je třeba se trvale vzdělávat, každý den nést odpovědnost a mnohdy rozhodovat o životě a smrti – to vše v ovzduší, jaké je, kde se nehovoří o tom, komu jste zachránili život, ale jakou jste možná kdy udělali chybu, a kde se na vás hojí pacienti a právníci. Zcela chápu, že za těchto okolností lidé budou chtít méně studovat tento obor a lékaři budou odcházet za lepšími podmínkami do zahraničí, kde také chybí plno lékařů. Vidím další vývoj tak, že k nám přijdou lékaři z jiných méně ekonomicky rozvinutých zemí. A naši lékaři, kteří jsou vysoce kvalitní a vysoce solidní, pokud půjde o práci, pak odejdou.

Proč vy zůstáváte ve své funkci, když již nemusíte?

Mám zatím rád svou práci. Pracuji vlastně na třech místech, jako ředitel, primář na všech osmdesáti lůžkách a v případě potřeby i jako sekundární lékař. Mám práci pestrou a zajímavou. Pokud mám pocit, že je někdy zbytečná a ztrácí smysl - například léčíte kuřáka a vyléčíte jej, jenže on se pak dostatečně neobleče a dostane zápal plic - v takovém případě se mohu pustit do jiné, smysluplnější práce. V naší branži následné péče té smysluplné práce však bohužel pomalu, ale jistě ubývá. Setrvávám, protože bych chtěl skončit s čistým stolem.

Mluvíte o ztrátě smysluplnosti vaší práce, pokud kuřák po léčbě jednoho problému třeba dostane zápal plic. Co ale pokud vaší práci ubírá na smyslu tím, že kouří dál?

Je to tak. A máte i další věci. Bezdomovec s tuberkulózou, kterého opravdu postavíte na nohy, ale dobře víte, že se během čtvrt nebo půl roku vrátí do stejného prostředí. Nemá naprosto žádný zájem s tím či sebou něco dělat. Pak vidíte, že práce byla relativně zbytečná, ale taky pochopitelně ekonomicky náročná. Ať se to lidem líbí, nebo ne, i zdravotnictví funguje pouze a jenom na financích. Možnosti jsou dány finančními možnostmi toho kterého zařízení.

Snažíte se, pokud to jde, třeba v případě kouření, působit preventivně ve svém okolí?

Jakákoli intervence, byť třeba pětiminutová, říct člověku o rizicích má svůj smysl. Snažím se to dělat, ale je to spíše házení hrachu na stěnu. Kouření je závislost na droze, čili nemoc, tak je k tomu nutné přistupovat. Možná mám trochu extremističtější názory na kouření, protože si myslím, že člověk nemůže dělat jen to, co je mu příjemné a libé, ale má nést zodpovědnost. Uvedu příklad. Vy se budete snažit žít zdravě, vedle vás se jiná žena bude chovat nezodpovědně a v těhotenství bude pít a kouřit. Vám se narodí zdravé dítě, její dítě ponese následky matčina chování. Vy budete pracovat a v rámci solidarity budete jí a jejímu dítěti přispívat. Mně se to nezdá příliš spravedlivé.

Jaký máte názor na nekuřácké restaurace?

To je jednoznačné. Jsem svým způsobem zklamán z toho, jak se hájí a preferuje vlastenectví - vyhrajeme nějakou soutěž a všichni jsme vlastenci a přitom nejsme schopni se jako hop hop Češi k čemukoli rozumným způsobem postavit. V době, kdy se tady poprvé diskutovalo ohledně kouření v restauracích, jsem byl právě v Anglii, kde se to v té době zrovna uvedlo v praxi. Naprosto žádný problém, všichni to akceptují, protože je to zákon. Všichni vědí, protože jsou rozumní, že je to tak správné. Chápou, že není pravda, že by nekuřák omezoval kuřáka, jak si myslí pan Hájek, poradce pana prezidenta. Podotýkám, že osobně bych se styděl za takového člověka, který by pracoval po mém boku. Zvlášť když hovořil o tom, že kuřákova svoboda je nedotknutelná a nejsou prokázány negativní následky kouření. Pokud budete mít vedle sebe sto lidí s rakovinou plic, tak devadesát až pětadevadesát z nich jsou kuřáci, zbytek jsou nekuřáci. Ale to jsem zaběhl. Vrátím se k Anglii. Kupodivu se tam zvedla návštěvnost restaurací, protože dvě třetiny až tři čtvrtiny lidí nekouří a dříve do restaurací nedocházeli. Všichni pochopili, že kuřák omezuje nekuřáka a nikoli naopak. Není to otázka svobody, ale odpovědnosti. Pan Hájek, onemocní-li rakovinou plic, bude léčen z mého platu, z něhož část odevzdávám v rámci solidarity. Pan Hájek mně nebude přispívat ničím, protože já s největší pravděpodobností rakovinu plic nedostanu.

Na zasedání humpoleckého zastupitelstva padl návrh léčebnu modernizovat a její část kupříkladu přestavět na ubytovací prostory pro příbuzné pacientů. Co na tento nápad říkáte?

Z možností, které se nabízejí pro udržení léčebny, se mi zdá pronájem nejrozumnější možností. Majetek zůstane městu, pokud bude pronajímatel soukromým subjektem, bude mít, co se týče investic, daleko větší možnosti než příspěvková organizace, kterou léčebna nyní je. Už léta zastávám názor vícezdrojového financování ve zdravotnictví, neboť je to služba jako jakákoli jiná, kde je zastoupena i složka komerční. Neviděl bych problém v případě úprav této budovy, v rekonstrukci podkroví - trpíme nedostatkem místa, v rozvoji pokojů, a tím zlepšení konkurenceschopnosti. Dále by se dalo uvažovat o rozšíření možností od léčby respiračních chorob přes zřízení rehabilitačního oddělení k ubytování doprovodu pacientů. Je třeba však s touto vizí rozumně naložit a nic neuspěchat.

Co by potenciálnímu pronajímateli přinesl pronájem léčebny?

Navážu na to, že léčebna je v současné době příspěvkovou organizací. Od listopadu platí nová vyhláška, kde jsou možnosti trochu jiné, ale dosud platilo, že máte předepsaný počet zaměstnanců, jejich tabulkově daný plat a nemůžete s tím nic dělat. Nenaplňování smluv by přineslo problémy s pojišťovnou. Soukromý subjekt má v tomto směru možnost postupovat jinak. Pokud projeví zájem, má to pro něj přínos ten, že se mu rozšíří portfolio pacientů o respiraci. Pokud má zisk, může zlepšit konkurenceschopnost léčebny investicí do dalšího zařízení. Že se tak dosud nedělo, je z pohledu města bohužel pochopitelné, protože léčebna má nadregionální charakter. Neslouží zcela obyvatelům Humpolce, a proto se městu nevyplatí do ní investovat.

Autor: Dominika Dufková

7.12.2012 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:
Martin Janeček
12

Patnáct stovek. Tolik platí za byt v Praze šéf Finanční správy Janeček

Předvolební debata v deníku 19.10.2017
10

Co vám evokují provokativní plastiky Davida Černého? Deník se ptá politiků

Hyenismus v ulicích měst: Využívají postižení druhých, aby mohli krást

Lýdia a Isabela. Dvě devatenáctileté Rumunky se ve středu kolem 14 hodiny snažily přesvědčit na zlínském náměstí Míru kolemjdoucí, že jsou hluchoněmé Češky, které vybírají finanční pomoc pro postižené spoluobčany, vše pod vlajkou EU. Ti, kteří jim naletěli, museli do předem připraveného formuláře uvést své jméno, adresu, částku kterou přispívají a podpis.

Káva pro páníčka, dort pro psa. Tak to vypadá v Punťově psí cukrárně

Narozeninové oslavy dětí už nefrčí. Nyní máte možnost zařídit jedinečnou party svému psovi, a to se vším všudy. Překvapte tak svého miláčka na jeho velký den dortem, zákusky nebo i zmrzlinou, a to v Punťově první psí cukrárně na pražském Jarově. Pozor ale abyste si psí pamlsky nespletli s klasickými dezerty.  

AKTUALIZUJEME

Dva lidé zemřeli v Jirkově kvůli šesti stovkám. Žhář půjde na 15 let do vězení

Pachatel nalil na dveře toluen a zapálil ho. Obyvatelé bytu se už nedostali ven.

Češi doma více plýtvají, nejraději šetří na teplé vodě

Raději sprchu nežli vanu – takto šetří teplou vodou české domácnosti. Je to jejich nejoblíbenější způsob, jak omezit domácí výdaje za energii. V obecné rovině ale ochota přiškrtit výdaje klesá. Zatímco před dvěma lety spořilo 88 procent domácností, letos už to je o 4 procentní body méně.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení