Vědomě tak navazoval na práci moravského badatele profesora Jana Havelky (1839-1886).

V knize Kameny pokání Preclík napsal: „Každý z těch záhadných kamenných křížů má svůj příběh, anebo ho mít musel. Jenže písemné zprávy o nich jsou velmi kusé, nepřesné a nejčastěji nejsou k nalezení vůbec…

Přibližně sto let trvá bádání o nich, a přesto není u konce. Nejblíže pravdě je zřejmě názor, že mají vztah k soudnictví. V tom případě je postavení kamenného kříže na místě násilného činu ještě něčím jiným než právní sankcí či trestem. Mohlo být pokusem o smír".

Vloni zesnulý profesor právní historie Valentin Urfus (narozen 1928) soudil, že by se již daly napsat jakési dějiny rozmanitých pokusů o vědecké vysvětlení kamenných křížů, jejich původu a také smyslu.

Pod kamenem šavle

Jeden z největších smírčích křížů na Vysočině stojí ve Velké Losenici. Připomíná příběh z třicetileté války, kdy obcí několikrát prošla švédská i císařská vojska. Právě císařské vojsko se zde při jednom z tažení usadilo. Jeho velitel měl u sebe vojenskou pokladnu. Byl o ni oloupen a zavražděn. Zločinci s lupem utekli do lesů a vrátili se, až armáda ze vsi odtáhla. Před domem mordu byl později postaven kámen s vytesaným reliéfem kříže a sečné zbraně. Pod balvan byla zakopána i šavle zavražděného. Ta je dnes v městském muzeu v Polné.

Již citovaný profesor Urfus soudí, že takový typ kříže, jaký stojí ve Velké Losenici, „může být především projevem pokorného uznání viny a zřejmě i snahou odčinit mysticky násilnou smrt". Šlo tedy o akt očištění, ale také úcty k mrtvému a jeho duši. Urfus však zdůrazňuje, že „zvyk budovat kříže na místech neblahých událostí byl očividně podmíněn daleko obecněji než nějakým výslovným právním předpisem. Byl výrazem citového zaujetí".

Krajové zvyklosti

Že jde o památku středověkého soudnictví, tvrdil i sochař Vladimír Preclík.

Podle Preclíka tyto kameny „pamatují soudní procesy v době, kdy za zabití člověka nevynášel soud vždy trest smrti, jsou dokonce z dob, kdy soudy v našem slova smyslu vůbec neexistovaly a soudilo se podle krajových obyčejů a zavedených zvyklostí".