„Trochu jsem se lekla, protože jsem tady nečekala ani hostesky, ani ty počítače," smála se Marta Chalupová ze Žďáru, která si to do radnice namířila i s kočárkem. „Přišla jsem kvůli něčemu jinému, ale když už jsem tu byla, prohlédla jsem si alespoň výstavu," dodala mladá žena. Místnost, již měla olympijská skupina v radnici k dispozici, totiž zdobí právě nejlepší práce korespondenční výtvarné soutěže.

„Místo je situováno do pomyslného centra olympiády," řekla Jitka Svatošová, mluvčí krajského úřadu, který mládežnickou olympiádu pořádá. Kromě informačního centra do olympijského domu „nastěhovali" rovněž tiskovou agendu i logistiku a internet veřejně přístupný z počítačů v hale radnice, kam se vešla i obří televizní obrazovka.

Do olympijského domu mohl návštěvník zavítat kdykoli mezi sedmou ranní a desátou hodinou večerní. „Skoro vždy tu někdo je, i když není pořád plno," přiblížil vedoucí olympijského domu Jiří Pošvář. V místnosti zrovna pracovalo několik lidí s počítači, jiní chystali v hale vybavení pro jednu z olympijských výprav, ohřát se přišla skupinka mladých olympioniků z Karlovarského kraje.

Centrum her

„Ještě jsme nic nevyhráli, ale chystáme se, tak snad to vyjde," smály se děti, popíjely čaj a prohlížely si výstavu obrázků. „Samozřejmě dům slouží jednotlivým výpravám, sportovci tady mají k dispozici příjemné zázemí, kde dostanou občerstvení, propagační materiály, mapy, olympijské noviny a také další drobné suvenýry nebo veřejnou wi-fi síť pro použití vlastních mobilů nebo tabletů," vyjmenoval Jiří Pošvář.

Sportovní zápolení krajů sledovala a popisovala skupina mladých lidí, kteří se zajímají o novinařinu. Zázemí měli také v olympijském domě, na starost si je vzala renomovaná sportovní novinářka Barbora Žehanová. „Práci sportovních redaktorů a fotografů si vyzkoušeli díky aktivitě Českého olympijského výboru," sdělila Svatošová. „Poděkování za přípravu prostor patří především vedení města Žďár nad Sázavou," dodala ještě Svatošová.

Z olympijského domu se administrovaly také internetové stránky mládežnické olympiády a připravoval se tam i doprovodný program. Dům byl jakýmsi přirozeným „centrálním mozkem" akce, kde se shromažďovaly všechny zásadní informace pro veřejnost, pořadatele i sportovce.

Že byla olympiáda rozdělena do širší oblasti, mohlo působit jediný „zádrhel" na cestě návštěvníků do olympijského domu. „Jedinou závadou je, že někteří sportovci jsou příliš vzdáleni, kvůli domu sem jezdit by pro ně bylo třeba příliš náročné nebo těžko organizačně zvládnutelné," poznamenal Jiří Pošvář.

„Přes den se stavují sportovci, kteří poblíž bydlí nebo soutěží," dodal. Už do středy stihla většina výprav olympijský dům navštívit.

Kde se vzal akordeon?

Pořadatelé dětské olympiády vyzkoušeli model olympijského domu z „velkých" olympiád. „Česká republika měla svůj olympijský dům poprvé v roce 1992, při zimní olympiádě v Albertville," připojil zajímavost Jiří Pošvář. Dnes je to naprosto běžné.

A jak se octnou v zimním olympijském závodě hráči na akordeon? Olympiáda mládeže se tak navrací k antickým kořenům. „Olympijské hry vždy nebyly jen slavností fyzických dovedností. V antickém Řecku, kde je jejich počátek, byly součástí programu i soutěže v múzickém umění, třeba v hudbě, zpěvu či rétorice. K tomu odkazu se olympiáda mládeže hlásí, a pořadatelé tak každým rokem mimo těch tradičních připraví i soutěž, kterou byste na sportovní akci pravděpodobně nečekali," vysvětlil hlavní koordinátor letošní olympiády dětí a mládeže Milan Kastner.

Na olympiádě mládeže se tak hodnotí i umělecké nadání mladých závodníků. Hudbu v tomto směru letos doplnila ještě výtvarná soutěž.

-----------------------

Nadějné reportéry vedla ve Žďáře renomovaná žurnalistka

Barbora ŽehanováŽďár nad Sázavou - Mladé novináře má na starosti zkušená sportovní žurnalistka Barbora Žehanová. Podobný projekt je k olympiádě dětí a mládeže (ODM) zařazen poprvé. „Tento vzdělávací program Českého olympijského výboru je šancí pro mladé novináře či adepty tohoto povolání, prostě pro mladé lidi, co se o novinařinu zajímají," vysvětlila Žehanová.

Byl mezi adepty zájem?

Ohlasů se sešlo dost. Představovali jsme si, že bude ve skupině zástupce každého kraje, a skoro to tak i vyšlo. V týmu je čtrnáct mladých lidí, všem je ale víc než 18 let. Někdo se zaměřuje na hokej, je mezi nimi i slečna, která se ve velké míře věnuje skokům na lyžích… Je to zajímavá skupina se zájmem o různé sporty.

Popíšete jejich denní program?

Rozjedou se po soutěžích, naberou materiál a píší na místě, nebo články zpracují tady. Snažíme se fungovat trochu jako redakce na takzvané velké olympiádě každý večer si sedneme a naplánujeme, kdo kam pojede a proč, připravujeme se dopředu, abychom nejeli na sportoviště teprve koukat, co se děje. Novináři jsou v kontaktu i s vedoucími výprav, ti jsou nám také velmi nápomocní.

Články potom schvalujete vy?

Ano. Stejně jako v jakékoli redakci se stane, že jim je vrátím k přepracování, nebo jen něco doplním. Pracujeme v poměrně rychlém režimu, stejně jak to bývá na „velké" olympiádě. Stává se tedy, že články rovnou upravím, ale hlavně jsem jakýmsi kontrolním mechanismem, editorem. Texty pak distribuujeme na webové stránky ODM, máme blog na iDnes.cz, spolupracujeme i s redakcí Mladé fronty Dnes.

Jak cestují novináři na závody?

Velké olympiády mají velký dopravní systém, to tady není možné. Novináři si s tím musí poradit. Bydlíme všichni ve Žďáře, na místní stadion to tedy mají v docházkové vzdálenosti, ale jinak se s tím musí poprat. Domlouvají se třeba s výpravami, jež na sportoviště míří. Byli hozeni do vody, aby plavali, ale jsou šikovní.

Jste zkušená novinářka, neostýchají se před vámi?

Já myslím, že jsou úplně v pohodě, jak se říká. Přiznám se, že malé obavy jsem z toho měla, čekala jsem, jaké to bude, ale je to fajn. Už první schůzka mi udělala radost, všichni byli uvolnění.

Je to vaše první zkušenost se začátečníky, jak se pracuje vám s nimi?

Dobře. Musím říci, že jsem do toho také musela nejprve tak nějak vplout, přece jen jsem si musela zvyknout organizovat čtrnáct lidí. Je ale zajímavé s nimi pracovat, poznávat, jak jsou do té práce zapálení, jak je kdo talentovaný, nebo na čem by měl třeba pracovat víc, lze-li to tak říci… Je to pro mě práce velmi příjemná.