Pokus je cenný tím, že lidem připomněl, jak významnou oblastí kdysi Žďársko v produkci železa bývalo a že i dnes se dá tato surovina produkovat starým způsobem jen za pomoci lidského důvtipu a ruční síly.

Prastará technika

Kdo v sobotu přišel do medlovského kempu Juta Hamick, viděl jak se zpracovávala ruda v době. kdy ještě neexistovalo křesťanství a železem řinčící římské legie budily strach v celém známém světě. „Technika, kterou jsme použili, byla v Evropě známá již tři nebo čtyři století před Kristem," uvedl Jaroslav Jícha z brněnského Vysokého učení technického.

Princip „medlovské" tavby kamenů s obsahem železa spočíval ve stavbě rourovité pece, ve které se rozdmýchával oheň ručním měchem. „Pod pecí jsme vyhloubili jamku, kam se právě ukládala tavenina. Samotná pec byla postavena z hlíny na dřevěné kostře," konstatoval pořadatel akce Jan Matura. „Až zjistíme jakou má železo kvalitu, předáme ho místnímu kováři, který by z něj mohl něco hezkého vyrobit," dodal.

Zmínka o vysoké peci s hamrem, kterou ve Fryšavě nechala postavit vrchnost, je z roku 1666. Časem tu ale produkce utichla, protože ke zpracování železné rudy je potřeba jednak ruda a jednak dřevěné uhlí a v momentě, kdy se jedné suroviny nedostává, musí se produkce přesunout jinam. „A v té Fryšavě to skončilo proto, že okolní lesy už byly takříkajíc zplundrované a že místná ruda byla navíc poměrně chudá, nekvalitní," vzpomněl Jaroslav Jícha.

Velká konkurence

Produkce železa se tedy přesunula do sousedního Kadova, kde vysoká pec fungovala asi 250 let. Vyhasla až poté, co se ruda začala vozit z okolních evropských států v mnohem vyšší kvalitě.

Pouto Kadova k železu se rozpadlo kolem roku 1870. „Takže struska, která se tady všude povaluje po lesích je minimálně 140 let stará. Houbaři ani netuší, co mohou v lesích krom hub najít," usmál se Jícha.