Rok 1866 se o víkendu v Trutnově zopakoval v plné parádě.

Připomenutí válečné vřavy po sto padesáti letech se neobešlo bez tradičních prvků, ale to, co zájemci o historii mohli vidět navíc, nemá v dějinách města obdoby. Už na Krakonošově náměstí se s tradičním natíráním čísel načerno pojilo ojedinělé vystoupení vojsk a vše korunovala vernisáž výstavy v Muzeu Podkrkonoší. Právě tam lidé mohli nasát atmosféru událostí, ke kterým před 150 lety došlo, a pak se vydat na cestu do Starého Rokytníku. „Vůbec nevím, kam mám vlastně jet," stěžovala si jedna z návštěvnic u odbočky na Gablenz, kde zaparkovala auto. Malá cedulka uprostřed inkriminované obce se šipkou doprava však nakonec řidiče navedla na to správné místo. Spojka mezi Starým a Novým Rokytníkem byla v sobotu jednosměrná, a tak se všichni zájemci nakonec dostali do centra dění. A bylo jich na stovky. Horký den byl pro válečnou vřavu příznačný a když se začala na poli řadit vojska pruské i rakouské armády, nebyl nikdo, kdo by se nechtěl vžít do let minulých.

Bitva začala pozvolna, stejně, jako v dávné historii. Ale gradovala a momentů, které si zástupy lidí za páskou užívaly, bylo bezpočet. „Naši Rakušáci už mají pět mrtvých," volal malý klučina, kterého maminka musela vzít na ramena, aby toho viděl přes davy ještě víc. Ohlušujícími ranami se otřásalo celé okolí. A nadšení dětí, když vyjeli vojáci do bojů na koních, nebralo konce. „Jé, támhle na tom strakatém běloušovi jede táta," ozývalo se z publika. V sobotu na koni jel táta kluka, který vyrůstá v míru. Před sto padesáti lety se nějaký táta z velké války vůbec nevrátil. Vojáci i koně měli toho válečného běsnění i v horkou sobotu roku 2016 dost. Vrcholem se stalo položení věnců k památníku generála Gablenze a poté i nedělní program.