Pracovala jako merchadisér nebo-li doplňovač zboží. Jednoho dne se dozvěděla, že za tři týdny musí skončit. „Byla jsem z toho špatná. Začala jsem hledat novou práci. Myslela jsem, že to bude trvat jen chvilku," říká dívka.

Nakonec se ocitla na úřadu práce. „V dnešní době je fakt těžké sehnat zaměstnání. Práci jsem hledala na internetu a v novinách, ptala jsem se známých, zkoušela jsem vše, co mě jen napadlo. Bylo mi úplně jedno, kde budu pracovat, hlavní bylo se někde upíchnout a mít peníze," vzpomíná Petra Bornová na nelehkou situaci.

Měla platit a byla bez koruny…

„Byla jsem už zoufalá. Tolik splátek a já bez koruny. Od pracáku jsem dostala jen necelé tři tisíce korun. A teď z toho vyžijte! Štěstí bylo, že bydlím zatím ještě stále u rodičů. Být sama, skončím asi pod mostem," míní Bornová.

Dodává, že hodně jí tehdy pomáhala rodina a přítel. „Bez nich bych to asi fakt nezvládla," hodnotí s odstupem času.

Jaké konkrétní kroky při hledání zaměstnání mladá dívka podnikala? „Posílala jsem životopisy všude tam, kam jsem jen mohla. Zpětně se mi však ozvalo jen pár firem. Některé vůbec nezareagovaly. Byla jsem pozvána k několika pohovorům," líčí Bornová a jedním dechem dodává: „Na České poště by mě přijali, mám totiž praxi v bankovnictví. To se zdálo být vekou výhodou. Jenže hned vzápětí nastal problém s tím, že nemám maturitu," vysvětluje dívka.

Vzpomíná třeba i na to, jak jednou jela na pohovor. Z původního návrhářství kanceláří, jak stálo v textu nabídky práce, se vyklubalo finanční poradenství. Nevěrohodně působilo i to, že měla najednou zaplatit peníze na školení.

„Po půl roce bez práce jsem byla už vážně vyřízená, bylo mi jedno, kam půjdu, všemi deseti bych brala už i práci ve fabrice. Navštívila jsem všechny firmy v Polici. Všude jsem vyplnila dotazníky a stále jsem se někde dotazovala na to, zda se neuvolnilo místo," popisuje svou snahu.

Pak se na ni konečně usmálo štěstí. A to dokonce hned dvakrát. Dostala nabídku práce v jedné polické firmě. Vzápětí jí volali z další místní firmy, že i k nim může nastoupit.

„Neváhala jsem ani minutu a přijala jsem druhou, lepší, nabídku. Byla jsem šťastná. Je to už více než dva měsíce, co jsem opět zaměstnaná. A jsem spokojená. Práce je to někdy těžká, člověk se nadře, ale líbí se mi tam. Máme super kolektiv, i po finanční stránce jsem spokojená," přiznala dívka.

Za tu dobu, co sháněla práci, si uvědomila, že maturita je v dnešní době nezbytná. Proto se přihlásila k dálkovému studiu na střední školu a byla přijata. Do školy se těší a doufá, že to zvládne.