V rámci propagační akce firmy Pro Foto zavítal do Dvora Králové. Setkat se s ním mohli zájemci v sále Základní umělecké školy R. A. Dvorského. Netradičně si tu s ním povídaly děti z moderátorského kroužku Domu dětí a mládeže Jednička.

Jak jsem začínal

„Nechtěl jsem fotit. Táta měl naopak fotografie rád. A tak mi Ježíšek jednou přinesl foťák Corinu, později lepší Smenu. To mi bylo asi sedm let. Z prvních dvanácti fotek byly dobré tak dvě. A to ještě s odřenýma ušima. Tak po půl roce se ale objevily první výsledky.

Nejraději jsem fotil stromy. Na sídlišti jsem zaznamenával, jak ty stromy postupně mizí. Přijel bagr a shodil je. Postupně jsem přecházel k dalším motivům."

Vánoce nemusím

„Já jsem hodně nevěřící člověk. Každý svátky prožíváme jinak, každý má svou vizi Vánoc, ke které většinou patří velký úklid, shánění dárků a hory jídel. Já to cítím trochu jinak. Upéct toho jen trošku, žádné hromady dárků. Spíš mít ty dny do pohody, sejít se s blízkými a známými. Hlavně žádné vánoční bláznění. "

Focení celebrit

„První otázka je, kdo je vlastně celebrita? Já za ni považuji třeba pana profesora Pirka, našeho předního kardiochirurga. Tak toho jsem, bohužel nefotil. Z těch celebrit, jak si je většina lidí představuje, jsem fotil mnoho lidí. Dobrá spolupráce byla třeba s Lucií Bílou, Kamilem Střihavkou nebo Luckou či Helenou Vondráčkovou.

Jestli jsem se setkal s nějakými hvězdnými manýry? I kdyby k tomu došlo, tak to rozhodně nebudu nikde ventilovat. To se nedělá."

Fotografem opět

„Jestli bych volil jinak a znovu se stal fotografem? Je to těžké říct. Ale asi bych neměnil. To se asi týká všech, pro které se koníček stal povoláním. Dal jsem se na vojnu, tak musím bojovat. Není to ale jednoduché. V současné době mě živí hlavně focení pro Ameriku. Jedná se o projekt Dívka od vedle. Baví mě na tom hlavně to, že se fotky nijak neretušují. Dnes je to všude, snímek se prožene Photoshopem a vznikne něco úplně jiného. Já se snažím fotky moc neupravovat. Ukazovat lidem svět takový, jaký skutečně je. I proto jsem vytvořil letošní kalendář, který mnozí považují za skandální.

Focení je i o možnosti pomoci. Vloni jsem se podílel na projektu Poslední naděje, který měl pomoci deseti zuboženým koním. Byli kost a kůže. Pomáhám i jiným akcím pro kočky a psy. Dělá to spíš moje sestra (známá advokátka Klára Slámová. pozn. redakce)."

Jak relaxuji

„Když mám špatnou náladu, vyrazím jen tak fotit Prahu. Labutě, kachny nebo turisty. Je to věčná inspirace."

Vztah k motorům

„Je to můj život. Jako každý kluk jsem začínal se Stadionem a Pionýrem. Dneska mám harleye. Mám rád vyrazit pomalu, prd, prd, krajinou. Dřív jsem měl drahé a super auto. Dneska už hledám jen stroj, který bude dobře sloužit. Mám takovou starou paštiku, dodávku. Nemusím v ní uklízet. Lidé by se měli zamyslet, jestli skutečně potřebují stále nové a nové věci. Měli by spíš opravovat než kupovat nové."

Co mě štve

„Jel jsem na návštěvu Osvětimi, přemluvila mě k tomu sestra, mě se moc nechtělo, je to chmurné místo. Ani jsem nechtěl fotit, ale zaujala mě scéna dvou ptáků, kteří seděli na ostnatých drátech a jeden něco nesl v puse. Když jsem ji zveřejnil, jeden sedmnáctiletý muž pod to napsal, že to vypadá jako kriminál. Naštvalo mě, že někdo jeho věku neví, co to byla Osvětim."