Čím je vaše škola jiná?
Celý první stupeň pracuje v programu Začít spolu. Je to mezinárodní program, učí se v něm ve třiceti zemích světa, při výuce je tak kladen důraz na dítě a jeho individuální potřeby. Učitel má roli průvodce. Děti hodně objevují, hledají způsob, jak přijít věcem na kloub, spolupracují. Obsah učiva je stejný jako na kterékoliv jiné škole, ale výuka probíhá jiným způsobem. Pracuje se tu s pravidly, která stanovují děti a také si samy určí, co se bude dít, když je nedodrží. Jsme škola pro aktivní rodiče a zvídavé děti.

Žáci neznají typické známkování, jakým způsobem je tedy hodnotíte?
Od první třídy vedeme děti k sebehodnocení, každý den společně hodnotí svoji práci a dávají zprávu o jejím průběhu a výsledku i ostatním členům skupiny nebo třídy. Pracují se sebehodnotícími nástroji. Ve škole pravidelně využíváme také týdenní a měsíční hodnocení, to celé se pak odráží ve slovním hodnocení, které žáci dostanou od učitele na vysvědčení. Neznámkujeme až do konce deváté třídy. Na druhém stupni se děti naučí obhájit své hodnocení na základě své práce pro výstup na střední školu.

Nemají žáci problémy, když nastoupí na střední školu? Známkování totiž vůbec neznají.
Každý to nese trochu jinak, ale jsou na to dobře připraveni. Tím, že mají velký prostor se na sebe skrz tu práci dívat a hodnotit se, dává jim to jasnou zprávu, jak se jim učení daří. Odcházejí s jasným přesvědčením o tom, v čem jsou dobří, co se jim daří a kam směřují. Vědí, co je čeká.

Mají oproti jiným dětem naopak výhody?
Mají dobré verbální dovednosti, umí si vše zařídit a vyjednat, řeknou si o to, co potřebují. V tom jsou velmi zdatní. Jsou vybaveni technikami učení a plánování své práce. Vedeme všechny děti k zodpovědnosti za své učení a podporujeme jejich vnitřní motivaci k dalšímu zlepšování se a posunu.

Existují střední školy, které nabízí také alternativní výuku?
Nejsou u nás v regionu, ale objevují se. Zabývají se specifiky alternativního programu, děti pracují v nějakém systému už na základní škole a na střední ho dále rozvíjí. U nás je to ale jinak, na druhém stupni už nepracujeme podle nějakého programu, ale vycházíme z dovedností, které žáci získají. Věnujeme se projektové výuce, žáci pracují s kritérii, na základě samostatného zadání. Organizace výuky na druhém stupni se zatím podobá ostatním státním školám.

Kladete zvláštní důraz na některé předměty?
Hodně důležité jsou na naší škole jazykové dovednosti. Ve škole působí rodilí mluvčí. Také ve výuce angličtiny klademe důraz na individuální přístup. Podporujeme čtenářství, čtenářská gramotnost je zcela zásadní. Už mnoho let tu mají tradici čtenářské dílny. Děti od první třídy pracují se svou knihou, základem je hlavně porozumění textu. Máme ve škole otevřenou knihovnu a děti si mohou kdykoliv knihy vypůjčit. V matematice se zaměřujeme na logické myšlení, děti se učí podle profesora Hejného. Chceme, aby je matematika bavila a lákala k objevování a aktivnímu přemýšlení.

Ve škole je na prvním místě individuální přístup. Je to vůbec v silách učitele?
Máme menší počet dětí ve třídách, maximálně patnáct ve třídě, což samo o sobě individualizaci nahrává. Je třeba, aby se učitel nedíval na děti jako třídu, ale na jednotlivé osobnosti. Individualizaci potřebují všichni, ať jsme, jací jsme. Dobří potřebují výzvy, slabší naopak podporu. Nadaní potřebují rozvíjet talent. Je to o tom, aby učitel s dětmi dokázal navázat kontakt a hodně o nich věděl.

Děti se ve škole věnují ještě dalším projektům, jakým například?
Právě běží projekt na prvním stupni, který se nazývá Není zámek jako zámek a věnuje se historii. Děti ale jezdí také na jazykové pobyty, v Anglii byli například i žáci prvního stupně. Zřizujeme pro kluky pracovní dílnu na chodbě. Velkým projektem je Mozaika pro přírodu, děti na školním pozemku provádí environmentální aktivity – učí se například kompostovat, zahradničit, plánovat a společně mířit k cíli.

Pro jaké děti je Mozaika vhodná?
Máme tu dvě skupiny, jednu tvoří rodiče a děti, které hledají jiný přístup. Hledají školu, kde se s žáky pracuje jinak. Další skupinu tvoří rodiče dětí, které hledají pomoc. Jedná se o děti, které mají nějaký problém, ať už to jsou školní stresy nebo neúspěchy, kterým se snažíme pomoci.

Spolupracujete i se samotnými rodiči?
Máme za to, že nejen děti, ale i rodiče patří do školy. Rodiče se mohou kdykoliv přijít podívat do výuky. Upřednostňujeme osobní kontakt při řešení jakýchkoliv problémů. Komunikujeme s nimi prostřednictvím elektronické žákovské knížky. Dvakrát za rok nabízíme také školní kavárnu, kde si s rodiči popovídáme. Organizujeme také rodičovskou sobotu, kdy probíhá běžná výuka a rodiče se mohou přijít podívat.

Jak dlouho škola funguje?
V září to bude čtyřiadvacet let. V roce 1992 se otevřel nultý, první a druhý ročník. Já jsem přišla v roce 1996. Už v době, kdy byla škola založena, vznikla s vlastními smysluplnými osnovami, které jsou pro nás dodnes inspirativní.

Bylo pro vás učení v Mozaice jasnou volbou?
Podobnou cestu jsem hledala už dříve, učila jsem v malé vesnické malotřídce. Už tehdy jsem ale chtěla dělat věci jinak, tíhlo mě to k tomu – neznámkovat děti, snažila jsem se je naučit, aby mezi sebou nesoutěžily, což je právě i hlavním záměrem Mozaiky.

Vaše děti se učily v Mozaice, nebo navštěvovaly jinou školu?
Mám tři děti, dvě z nich jsou absolventi Mozaiky.