Mimořádně do něho mohla nahlédnout veřejnost o páteční Noci kostelů, kdy bylo zpřístupněno více jak tři sta církevních stánků v celé republice.

Kostelíček sv. Petra a Pavla jsme navštěvovali jako děti s babičkou, která tu má na místním hřbitově pochovány své blízké. Babička nám vyprávěla pověst o nedalekému pánu z tvrze Mokřice, kterému se ztratily děti při sbírání jahod a před bouřkou se schovaly do kmenu jedné z lip. Tady přečkaly noc a ráno je rytíř objevil.

Na místě nechal vystavět kostel sv. Petra a Pavla, který byl založen v polovině dvanáctého století a je nejstarším na Novopacku. Věrohodnost pověsti nám potvrdila v pátek i průvodkyně.

„Církevní stánek je skromně vybaven, ale má několik cenností. Na jedné z obvodových zdí je zachována kamenná deska, na niž jsou vytesány podoby ztracených dětí i s erbem rodu pánů z Donína. Kostelík totiž patřil původně dřevěnickém panství, které koupila Kateřina Donínská. Zajímavá je také kamenná křtitelnice, která pohází z roku 1659. Až v osmnáctém století byl v kostelíku vybudován dřevěný kůr a v roce 1893 tu varhanář Josef Kobrle z Lomnice postavil varhany," seznamuje nás s historií moderátorka večera.

Oltář a ostatní artefakty jsou vyrobeny ze dřeva, jedná se o umné napodobeniny kovu. Stavba prošla naposledy opravou v roce 1988, ještě před tím k ní byla v devatenáctém století přistavěna kamenná síňka, která nahradila dřevěnou. Původně ke kostelu přináležela dřevěná zvonice, která časem zchátrala a nebyla obnovena. Zvony byly během světové války zrekvírovány a na původní místo se už nikdy nevrátily. 

Kostelíček stojí v místě, kde se roku 1812 stavěla silnice boleslavsko – trutnovská. Pamětníci vzpomínají na rodinu Babáků, která se zde usadila a provozovala zájezdní hostinec, po ni byl pojmenován i zdejší kopec.

„Od té doby ticho zdejší vyrušované bylo rachotem povozů a práskáním bičů. Od roku 1848 tu bába Trnková z Lužan prodávala kořalu a jídlo pro svoji obživu," píše se ve starých knihách. Ty také připomínají paní Drašarovou, která od roku 1893 bezmála šedesát let o kostelík pečovala.

Hřbitovní zeď tu byla od poloviny devatenáctého století. O tom, kdy zde byl zdejší hřbitov založen, není písemná zmínka.