Hana Krásenská ji získala za oblast volnočasových aktivit v rámci K-Klubu, Eva Černochová za svou práci v tanečním oboru ZUŠ J. B. Foerstera.

Jaké jste měly pocity a kolik učitelů při udílení cen bylo?
Eva Černochová: Bylo tam 57 pedagogů. Z hlediska dojmů to pro mě byl velký zážitek. Už jenom to prostředí Lichtenštejnského paláce a přítomnost pana ministra. Bylo to slavnostní a zvláštní.
Hana Krásenská: Teprve až v tom okamžiku v Lichtenštejnském paláci jsem si uvědomila, v jak elitní společnosti my, dvě pedagožky z Jičína, sedíme. Také jsem pochopila, že prvního února to bylo rovných čtyřicet let, co jsem začala pracovat ve volnočasové oblasti školství. Přišlo mi to jako dlouhá doba, ale byli tam i kolegové, kteří dostávali medaili prvního stupně a ti jsou třeba aktivní přes padesát let.

Paní Černochová, přibližte, co přesně učíte.
EČ: Jsem vedoucí tanečního oboru na Základní umělecké škole J. B. Foerstera. Z disciplín to je taneční přípravka pro malé děti, potom je to taneční průprava, praxe, klasický, současný, lidový i historický tanec. Zkrátka jeden velký tanec. Jsem zde od roku 1990 a začala jsem učit v roce 1979. Začátky byly v nynějším Masarykově divadle, někdejším JKP a SKP, s pohybovou výchovou.

Kdy jste si řekla, že se budete věnovat právě tanci? Jak jste se k tomu dostala?
EČ: Prvním impulzem bylo to, když jsem byla v první třídě s maminkou v Národním divadle na baletu Z pohádky do pohádky. Tehdy jsem pocítila, že chci být baletkou. To se tak úplně nepovedlo, ale chodila jsem do JKP a při gymnázium jsem vystudovala lidovou konzervatoř Východočeského kraje se zaměřením na folklór. Byla jsem členkou Jičíňáčku, potom jsem ho vedla a tancovala v souboru Český ráj. Hodně děkuji svým učitelům, paní profesorce Holubové a panu profesorovi Bonušovi, kteří mi dali jedinečné znalosti. Po gymnáziu jsem dálkově vystudovala AMU. Tam byli také úžasní pedagogové.

Paní Krásenská, vám položím stejnou otázku.
HK: Teď jsem si uvědomila, co nás s Evou spojuje. Kruh se vlastně uzavře. Od svých šestnácti let jsem dělala balet v Pardubicích. Čichla jsem si také k tanci. A když Eva zmínila Jičíňáček, moje tehdy ještě malé dcery do něj chodily. Společně se souborem jsem absolvovala několik zájezdů, vystoupení a koncertů jako moderátorka. Prostě jsme se už tehdy setkávaly. A teď znovu u ministra. Když se podívám na svoji činnost, působím v K-Klubu, kde mám na starost dramatický obor od nejmladších dětí až po mládež i dospělé. K tomu, abych začala vést tyto kroužky, jsem popravdě přišla jako slepý k houslím. Byla to náhoda. Mým koníčkem bylo divadlo, a to jak ochotnické, tak loutkové. Když jsme se přistěhovali do Jičína, nastoupila jsem do Domu dětí a mládeže a uprostřed školního roku zničehonic odešla moje kolegyně, která vedla dramatický kroužek. Paní ředitelka za mnou přišla a řekla, že když mám blízko k divadlu, tak do konce roku povedu dramaťák. Prý si něco určitě nastuduji a nějak to půjde. Začalo mě to ohromně bavit. Potom, když vznikl K-Klub a ředitelem se stal velký divadelník Martin Zajíček, moje cesta byla jasná. Děkuji osudu, že přede mě pana Zajíčka postavil. Ovlivnil mě a dovedl k tomu, že můj koníček se stal pro mě povoláním.

EČ: Prakticky stejné to bylo u mě. Když paní profesorka Holubová končila a já jsem byla v maturitním věku, věděla, že se tomu chci věnovat. Řekla, že mi to předá a že to prý bude v nejlepších rukách. Byla jsem nejšťastnější člověk na světě.

HK: Asi jsme měly obrovskou kliku na lidi. Ještě bych měla zmínit, že v K-Klubu nemám na starosti jenom dramaťák, ale dlouhá léta jsem byla organizátorkou přehlídek a soutěží mládeže. V Káčku pořádáme i letní tábory. I když jsem už v důchodovém věku, jezdím na ně.

Co je v plánu do budoucna? Pojedete ve stejném stylu?
EČ: No, určitě! Naše škola plánuje velkou akci, původní muzikál, který bude mít premiéru v roce 2016. Pro letošek jako každý rok chystáme velké divadelní představení v Masarykově divadle. Bude 24. dubna a jeho název je Hity stříbrného plátna aneb co jste ve filmu neviděli. Bude to choreografie vytvořená na českou i světovou filmovou hudbu. Taneční obor se bude nadále podílet na akcích ZUŠky, to je samozřejmá věc.

HK: Mně se do důchodu nechce odejít. Ještě ne. Pokud zdraví a paní ředitelka dovolí, chci pokračovat. Nyní chystáme představení, které jsem pro děti sama zdramatizovala. Dáváme dohromady také dvě loutkové hry. S dospělými se chystá premiéra francouzské tragikomedie Husaři. A plánujeme tábory.