Jako jeden z prvních začal u nás obchodovat s obrazy Františka Kupky a jeho společnost stojí za mnoha aukčními rekordy tohoto malíře. Je spoluautorem výpravné publikace František Kupka: Soupis olejomaleb, zachycující 359 umělcových obrazů, jejíž křest proběhl v květnu ve Vídni. Na tuto událost navázala mimořádná výstava děl světově uznávaného malíře v pražském Mánesu, pod kterou byl také podepsán.
Pohybovat se po výstavním prostoru, kam se Kupkovy obrazy vrátily po dlouhých sedmdesáti letech, ve společnosti znalce zapsaného v prestižním Guide International des Experts & Spécialistes vydávaném ve Francii a zhlédnout přitom díla v hodnotě půl miliardy korun byl zážitek naprosto výjimečný a neopakovatelný.


Kupkovo dílo studujete od devadesátých let. Čím Vás tento malíř oslovil nebo dokonce uchvátil?
František Kupka a jeho význam byl dlouho v dějinách moderního umění z mnoha důvodů upozaďován. Ve skutečnosti se ale jednalo o neobvykle mnohostranného člověka – geniálního malíře, filozofa a intelektuála. Když jsem se začátkem 90. let začal věnovat práci v umění, věděl jsem, že je Kupka rozhodně jedním z nejzajímavějších umělců českého původu, navíc s ohromným přínosem světovému umění. Rovněž mě ovlivnilo přátelství s Georgem Waldesem, nejstarším synem továrníka, mecenáše umění a nejbližšího přítele Františka Kupky Jindřicha Waldese. Mimochodem George Waldes je vůbec nejvýznamnějším mecenášem českého umění od roku 1989. Daroval například jen Národní galerii v Praze pět ikonických olejů Františka Kupky, na čele se slavným obrazem Radosti a balady. George rovněž osobně velmi dobře Kupku znal. Kupka ho učil malovat a George jezdil za Kupkou do Puteaux, kde ho mistr učil francouzštině.
Některé z Kupkových obrazů vystavených od 27. května do 1. června v Mánesu pocházejí ze sbírky mecenáše umění Jindřicha Waldese, malířova nejbližšího přítele, jehož potomky po mnoho let zastupujete.

Můžete přiblížit vztah Kupky s Jindřichem Waldesem, popř. jeho rodinou?
Jindřich Waldes se s Kupkou seznámil v Paříži v roce 1919. Toto setkání ovšem brzy přerostlo ve vřelé přátelství a silnou podporu ze strany Waldese. Kupoval jeho obrazy, podporoval ho v jeho tvorbě a byl velkým propagátorem Kupkova umění. Postupně od něj získal na 24 olejomaleb a přes 260 prací na papíře. Jindřich Waldes byl sice znám svým vřelým vztahem k umění obecně a jeho mecenášství se neomezovalo jen na Kupku, přesto lze říct, že jejich vztah byl v něčem speciální. Rozuměli si zřejmě i proto, že oba pocházeli z podobně skromných poměrů. Velkými přítelkyněmi se navíc staly i jejich manželky, Eugenie Kupka a Hedvika (Ička) Waldesová.

Jaké Kupkovy obrazy se Vám tedy podařilo do Prahy přivézt?
Na pražské výstavě se nám podařilo shromáždit skutečně unikátní díla z různých etap Kupkovy tvorby. Tolik unikátních olejomaleb Františka Kupky vedle sebe jen tak brzy neuvidíte. Z předabstraktní tvorby stojí za zmínku nejen krásná olejomalba Růžový klobouk, představující zahradní portrét uhrančivé dámy, ale i portrét paní Kupkové z profilu, velmi zajímavé dílo Milenci, i dvě práce na papíře – Portrét dámy a obálka časopisu Cocorico. Z roku 1913, významného pro vznik abstrakce, pochází obraz Čáry, plochy, hloubka II. Dalšími stěžejními díly byly Gotické kontrasty z takzvané řady organických, nebo jedna z variant slavného obrazu Tvar modré A II. Řada energických a mechanických byla zastoupena hned pěti olejomalbami – Energické I, Divertimento II., neboli Zábava II., Sladkost žití, Destilační přístroj a Úsměv O. Čistou abstrakci mohou návštěvníci obdivovat na obrazech Statický soubor, Modré po plochách, Purpurový plán a na kvaši s Abstraktní kompozicí.
Na tuto výstavu se nám podařilo vytvořit velmi reprezentativní průřez celoživotní tvorbou tohoto malíře.

Na výstavě jsou k vidění i dvě bronzové sochy. Je busta Kupkovy manželky Eugenie opravdu jedinou umělcovou sochou?
Jak známo, František Kupka byl především geniální malíř. Ze sochařských děl známe skutečně jen jediné, a to bustu jeho druhé ženy Eugenie, která byla taktéž k vidění na zmiňované výstavě, a to zcela poprvé. Druhou sochou byla busta samotného Kupky, jejímž autorem je jeho přítel, původem český sochař žijící ve Francii, Jan B. K. Vlach. Nutno ovšem podotknout, že i u této sochy je možný Kupkův autorský podíl (dle sdělení nejstaršího syna Jindřicha Waldese pana George Waldese).

Poprvé byla vystavena i busta samotného Kupky. Přibližte vznik sochy, kterou darovala společnost Adolf Loos Apartment and Gallery a Waldesova rodina pro připravované památníky v Opočně, kde se Kupka narodil, a v Puteaux, kde strávil většinu života – jste v kontaktu s oběma městy ve věci vzniku památníku nebo akcí spojených se slavným malířem?
Jan B. K. Vlach, který je autorem této busty, pocházel z Čech, studoval a žil ale ve Francii. Tam se také seznámil a spřátelil s krajanem Františkem Kupkou, který mu pro tuto bustu stál modelem. Míru autorského podílu Františka Kupky ale samozřejmě nejsme schopni dnes odhadnout. Společnost Adolf Loos Apartment and Gallery nechala odlít dva bronzové odlitky této busty – jednu pro připravovaný památník v jeho rodném Opočně, jednu pro památník ve francouzském Puteaux, kde v roce 1957 zemřel. Se zástupci obou měst jsme pochopitelně z tohoto důvodu ve stálém kontaktu.

Do Opočna putují dva výtisky zcela nové publikace František Kupka: Soupis olejomaleb, které jste spoluautorem a v níž mezi 359 olejomalbami nechybí ani Kupkovy prvotiny ze stálé expozice na radnici v Dobrušce. Co bylo impulsem ke vzniku této mimořádné knihy a jak dlouho se připravovala?
František Kupka je právem považován za jednoho z nejvýznamnějších českých umělců. Teprve v poslední době se mu odbornou veřejností začala přisuzovat významná role při vzniku abstrakce, a staví se tak skoro stejně vysoko jako Malevič, Kandinskij nebo Mondrian. O to překvapivější je fakt, že neúplný soupis jeho díla vznikl v šedesátých letech, a to díky Ludmile Vachtové, a od té doby nebyl aktualizován. Zde akademici zaspali. Naší motivací tedy bylo vytvořit aktuální a první ucelený soupis olejomaleb vytvořených Františkem Kupkou. Smlouvu s Národní galerií v Praze, která na publikaci spolupracovala, jsme podepsali v roce 2011 a pracovali jsme na ní až do května 2016, kdy šla do tisku. 
 Na Soupisu olejomaleb Františka Kupky se podílela rovněž rakouská Národní galerie Belvedere a její generální ředitelka paní Agnes Husslein-Arco. Soupis byl rovněž oficiálně povolen a schválen jediným držitelem autorských práv Františka Kupky, francouzskou státní společností Adagp. Dne 23. května 2016 proběhl křest této knihy, za značného zájmu, v prostorách Belvedere a to během vynikající výstavy „Klimt, Kupka, Picasso: Formkunst".
V roce 2017 uplyne 60 let od úmrtí Františka Kupky. Genialitu umělce zachytí výstava celoživotního díla v Centre Georges Pompidou v Paříži a v Národní galerii v Praze. Význam Františka Kupky si připomenou také v Opočně, kde se narodil, a v Dobrušce, kde strávil dětství a mládí.

(ehl)