Již pětadvacet let svobody nás dělí od této významné události. Mnozí si pamatují ještě nelehkou dobu před rokem 1989, někteří už ji ale znají z pouhého vyprávění. Na některých místech si ale také lidé v uplynulých dnech symbolicky zavzpomínali na události podzimu 1989.

Například v Dobrušce mohli v pondělí v symbolický čas v 17 hodin přijít lidé zavzpomínat na náměstí F. L. Věka. U mariánského sloupu si tu příchozí mohli poslechnout některé Krylovy písně v podání písničkáře Jardy Čížka a připomněli si tak dobu před pětadvaceti lety. Na dobrušském náměstí však nezněly pouze písně, plápolaly tu také svíčky, které přinesli příchozí a jako vzpomínku je zde zapálily.

Na rok 1989 vzpomíná také Josef Krám ve svém elektronickém průvodci. „Chtěl bych připomenout poznámky od mých dobrých známých. 16.11. 2009 mně donesl domů 82-letý Josef Martinec, bývalý učitel Lidové školy v Rychnově nad Kněžnou, plakáty a své neznámé kresby z té doby. V listopadu 1989 totiž nabízel své služby jako výtvarník Občanskému fóru v Rychnově a pražském Mánesu a podchytil výtvarně to, co viděl ve Vinohradském divadle, Národním muzeu a televizi, vůdce studentů i neznámé lidi."

Josef Martinec vždy vzpomínal na své žáky, které učil v čase sametové revoluce výtvarnou výchovu. Nejlepší ukázkou prý byla práce čtrnáctileté dívky Lucky Valachové, která sama od sebe vytvořila linoryt s názvem 17. 11. 89 Za co?, kde zachytila scénu z manifestace na Národní třídě. Někteří tak v pondělí vyrazili do ulic, jiní si zavzpomínali doma.