Pouze na technické a taktické stránky československého opevnění byla zaměřená expozice v prostorách pěchotního srubu T-S 73. „Chybělo zasazení výstavby našeho pevnostního systému do historických souvislostí a vývoje především v krizovém období roku 1938. A to jak v celém státě, tak i na Trutnovsku. Kromě toho expozice, končící mnichovskou katastrofou, nepostihovala skutečnost, že mnozí z našich se s daným vývojem nesmířili," poukázal předseda Občanského sdružení Stachelberg Pavel Holzknecht.

„V dané chvíli nám velice pomohlo získání části rozsáhlé sbírky modelů letadel 2. světové války z pozůstalosti po Karlu Štědrovském z Úpice. Díky laskavosti jeho manželky Ludmily tak desítky letounů, na kterých bojovali naši piloti, vytvořily základ nové vojensko – historické expozice," přiblížil změnu Pavel Holzknecht.

Mnichovem to nekončilo. Nová expozice pokračuje elitou národaVýznamným podílem a zcela nezištně přispělo i několik dalších modelářů.

„Vznikla tak expozice, zahrnující v první části výstavbu československého opevnění v kontextu s historickými událostmi zejména roku 1938. Mnichovskou dohodou však nekončí. Navazuje druhá část, pojednávající o osudech našich vojáků, tady většinou letců, pro které to Mnichovem naopak začínalo – odešli do zahraničí, aby tady bojovali za osvobození Československa. V expozici jsou proto prezentováni jako opravdová elita národa," dodal Pavel Holzknecht.

Stachelberg tvořil součást pohraničního opevnění proti hitlerovskému Německu. Byl rozestavěn v říjnu 1937 jako největší československá dělostřelecká tvrz a jedna z největších pevností svého typu v celosvětovém měřítku. Jeho výstavbu přerušila mnichovská dohoda a odstoupení pohraničí Německu v říjnu 1938. Měl mít 12 objektů (bunkrů) spojených rozsáhlým podzemím. Za necelý rok výstavby se podařilo vylámat podzemní prostory a na povrchu vybetonovat jeden bunkr.