Všichni, kdo ten večer na Divadelním plese byli to znamená soubor Divadélka Na štaflích jako pořadatelé, „osádky" osmnácti stolů na sále jako hračky a hráči i kapela Vladimíra Tošovského na pódiu přistoupili k přípravě naprosto zodpovědně a neponechali náhodě zhola nic.

O tom svědčil už nástup jednotlivých skupin a uvítací ceremoniál divadelníků „vybarvených" do podob pastelek. Hned na úvod defilovali kluci a holky z barevné školky s hračkami na písek, i když jejich bábovičky rozhodně z tohoto stavebního materiálu nebyly. Vzápětí za nimi dorazila skupina s panenkami a kočárkem. Těžko odhadovat její věkové složení, protože holčičky s culíky včetně pánského doprovodu bez váhání „porušily" zákaz podávání alkoholu mladistvým a malá slivovice nabízená černou pastelkou v nich zmizela, než by řekl švec.

Další, zřejmě představitelé venkovních her a hraček, ihned zabrali prostranství přiléhající k jejich základně pro skákacího panáka a začali hopsat. Zcela stylový byl i příjezd parní lokomotivy s mašinfírou, výpravčím, výhybkářem, elegantní průvodčí a početnou grupou cestujících.

Šachy, Stínadla a živý Legoland

Černobílá sestava věží, střelce, koně i krále dala najevo, že jejím favoritem je především legendární Garri Kasparov. Vedle šachových polí pro změnu vyrostla Stínadla, v jejichž útrobách se skrýval Velký Vont. Červenáček, Jarda Metelka, rychlá šipka Jindřiška Hojerová a její Mirek Dušín tajemství ježka v kleci včas rozluštili, a tak s nimi dorazilo i létací kolo Jana Tleskače, včetně jeho konstruktéra.

Malý a hlavně živý Legoland vytvořili pro změnu ti, kdo si vylosovali dětské stavebnice. Některým z členů party hraček k vodě nestačily jejich hračky, a tak před plesem „fušovali" do řemesla karbaníkům, tedy skupině karetních her, to když neváhali vystavit červenou kartu hlavě státu, která v polovině týdne navštívila Dobrušku.

…celé úvodní defilé skupin bylo důkazem, že stejně jako je nevyčerpatelný přehled hraček, tak nevyčerpatelnou fantazii mají jejich představitelé.

Jakmile se všichni usadili, ozvalo se známé „Pojďte pane, budeme si hrát" a dva stejnojmenní medvídci Z+Z přivítali účastníky. „Medvídek" Zdeněk Zahradník, ředitel, dramaturg a režisér plesu, pak akci oficiálně zahájil a vzápětí došlo k historickému okamžiku. Bylo přesně 20 hodin 38 minut a v sále kulturního domu se na několik hodin zastavil čas. Vždyť Kdo si hraje-nestárne!

V programu jako tradičně nechyběla divadelní čísla „Štafláků". Vysvětlení, jak se na pískovišti s formičkami a lopatičkou „připravoval" na vznik světoznámé firmy Dr. Oetker její zakladatel August Oetker nebo jak před pár lety falešnými hrami ve Strakově akademii kalil vodu jeden ze známých politiků, byla stejně hravá a vtipná jako vše, co divadelníci nabídli.

Každému druhu hraček také během plesu patřila jedna reprodukovaná skladba. Co se dělo na parketu během písniček Jede, jede mašinka, Tři čuníci, Šlapací kolo, Náklaďák, Windsurfing, které dostaly do varu celý sál, lze popsat jen těžko. Jedno je však jisté: Během patnáctého Divadelního plesu nezestárnul vůbec nikdo!

Dana Ehlová