V pátek večer vše odstartoval právě kníže Václav, když návštěvníkům, kteří se sešli na dobrušském náměstí, popřál klidný průběh radovánek. Podoba ceremoniálu zanechala některé diváky v mírných rozpacích.

Redaktory Deníku na první pohled zaujala skupinka místních mladých nadšenců, kteří se po náměstí procházeli v dobových kostýmech. Na vysvětlenou jeden z nich, Dobrušťák Tomáš, řekl: „Tyto převleky jsou naše vlastní soukromá iniciativa, naše vyjádření. Mrzí nás, že v posledních letech na slavnostech chybí průvod a nekonají se ani žádná šermířská vystoupení. A ta lidem opravdu chybí, byla velice oblíbená. Vůbec bychom se nezlobili, kdyby náš nápad inspiroval ostatní a příští rok jsme se tady takto sešli ve větším počtu."

Příliš spokojená s hereckým ztvárněním Svatého Václava nebyla ani paní Jana, která se letos přijela podívat z Opočna. Deníku si postěžovala: „Já si vždycky myslela, že Václav zemřel mladý a že to byl statný rytíř, patron českých zemí. Prošedivělý herec sedící na trůně mě opravdu neoslovil. Kdyby alespoň přijel na koni, přimhouřila bych oko."

Mnozí naopak ocenili fanfáry, které zazněly z úst Dobrušského žesťového sdružení z věže radnice. Veršované horologium k poctě a uvítání knížete Václava, které přednesli herci představující místní radnici a opočenskou bránu, bylo stylizováno jako Orloj. V oknech radnice byly postupně představeny slavné osobnosti Dobrušky a okolí – herci ve vydařených kostýmech sklidili potlesk publika. Zbytek oslav pak probíhal hlavně na pódiu, které na náměstí vyrostlo. Vystřídala se na něm přibližně desítka kapel, včetně největšího lákadla letošního ročníku, skupiny Žlutý pes s Ondřejem Hejmou. Hudební program završil koncert pro náročné posluchače – Pavel Šporcl přijel zahrát jako součást stále probíhajícího Mezinárodního hudebního festivalu F. L. Věka.

Kromě muziky dostali návštěvníci příležitost seznámit se s některými historickými řemesly na sobotním jarmarku. V průběhu akce byly přístupné i výstavy a důležité budovy města Dobrušky. Na své si přišli i milovníci dobrého piva, které se čepovalo, jak jinak, než z místního pivovaru Rampušák.

Kateřina Janečková