Najednou kolem mě projde průvod dvaceti žlutých bubeníků mířících neznámo kam. Jsem na místě, třetí den letošního Rock for People začal.

A jak jinak zahájit rockový festival než koncertem trumpetisty Laca Dézciho. V dřevěném šapitó u vstupu zaujal okolo stovky posluchačů. Příliš ale netancují, spíš sedí a ovívají se vším, co je po ruce. Ve stínu a s jazzovými rytmy chtějí utéct od rozpálené reality Festivalparku. Za chvíli ale koncert skončí a většina lidí jde ven. Při dopadu prvního slunečního paprsku si uvědomím, že nemám brýle. To by ale neměl být problém, mířím do stanu jednoho z partnerů festivalu, odpovím na pár soutěžních otázek a je po komplikaci. Brýle to jsou ale zadarmo, a tak se raději vydám do stanu přírodovědců, abych si zkontroloval UV filtr. Na obrazovce vidím, že všechno nebezpečné záření je pohlcováno.  Jako bonus si pod mikroskopem prohlédnu spermie divokého prasete a axolotla. Co víc si přát. Možná zase trochu muziky.

Zrovna hraje Lenka Dusilová a soulová zpěvačka Selah Sue z Belgie. Nakonec volím zahraniční interpretku, která hraje na větším pódium před tisíci diváky. Koncert Sue očividně baví, pořád se usmívá a mluví s publikem. Posluchačům se to samozřejmě líbí a všichni se kroutí do rytmů reggae a soulu. „Skvělej koncert, měla tu správnou pozitivní energii," hodnotí vystoupení jedna z přítomných. Selah Sue přidá ještě jednu písničku a s publikem se loučí. Za chvíli nastoupí američtí Flogging Molly, kteří hrají keltský punk. Situace pod pódiem je značně bouřlivější, skupinka nadšených návštěvníků tancuje polonahá v obrovské blátivé louži a na lidi kolem nebere ohled. A proč taky? Vždyť Flogging Molly zpívají o volnosti, svobodě a taky alkoholu. Celé vystoupení už ale nestihnu, chci vidět indie kapelu The Kooks, která patří mezi jedny z taháků festivalu.

A je to poznat i na návštěvnosti, klidně tu může být deset tisíc lidí. The Kooks začnou přesně a šikovně kombinují starší hity s písněmi z nového alba. Jednou skladbou za druhou si získávají i posluchače, kteří třeba The Kooks nikdy neslyšeli. Atmosféra je tu vskutku elektrizující. Při jedné z posledních plánovaných písní ale spíše apokalyptická. Zpěvák Luke Pritchard uprostřed písně přestane hrát a na pódium přijde organizátor. „Přátelé, žene se nebezpečná bouře, jděte prosím od stage pryč. A hlavně v klidu," koriguje dění z vrchu. Během několika vteřin se ale zvedne silný vítr, začne pršet a nikdo v klidu není. Tisíce lidí začnou utíkat a snaží se najít bezpečný přístřešek. Za pár minut padají stany a Festivalpark se mění v obří louži. Je devět hodin večer a návštěvníci masově opouští areál. Moc daleko se ale nedostlanou, na silnicích jsou popadané stromy a tak všichni akorát promoknou. Za půl hodiny bouřka přejde. Organizátoři hlásí zrušené koncerty Faith No More, Orbitalu a pár zlomenin. Všude začnou jezdit sanitky a organizátoři ohlašují, že festival se neruší. Další tři hodiny atmosféra v areálu není příliš veselá. Elektřina nefunguje, pivo neteče a v jediném stánku, kde se svítí, se prodávají korálky.

O půlnoci je ale vše zapomenuto.  Areál je zase částečně v provozu a v jedné z menších, nezatopených stagí vystoupí elektronický mág Skrillex. Stan se narve k prasknutí a opozdilci mají smůlu, organizátoři je z bezpečnostních důvodů dovnitř nepustí. Těch necelých pět tisíc lidí si ale užívá jeden z nejlepších koncertů Rock for People. Skoro intimní atmosféra uzavřeného prostoru Skrillexovi nepochybně prospěla, tancují a skáčou asi úplně všichni. Po čtyřiceti minutách je konec, ale asi nikdo ve stanu nelituje, že ty tři hodiny čekal. A kde je na Rock for People rock? Nevím a nevadí mi to.

Šimon Barnát