Být ohleduplný vůči ostatním návštěvníkům hor, mít správné vybavení a oblečení, dobře odhadnout síly a terén. To jsou základní rady, které udílí náčelník Horské služby Krkonoše Adolf Klepš před zimní sezonou.

„Každý, kdo přijede do hor, si musí uvědomit, že se v lyžařských areálech pohybuje velké množství lidí. S tím souvisí určitá ohleduplnost a tolerance na sjezdovkách. K velkému množství těžkých, až fatálních úrazů dochází kvůli kontaktům a srážkám na sjezdových tratích. Následky jsou velmi vážné," připomíná Klepš, který v čele Horské služby Krkonoše působí od roku 2001. Během léta zasahovali horští záchranáři nejčastěji u úrazů, k nimž došlo při horské cyklistice nebo jízdě na koloběžkách.

Horská služba v českých zemích má dvaaosmdesátiletou tradici. Začínala pod patronací vrchlabského okresního hejtmana Vladimíra Záboje Vainy, kdy byla sestavena záchranná družstva. Nyní působí v sedmi horských oblastech ČR, v Krkonoších se dělí na jedenáct okrsků: Benecko se stanicí Vítkovice, Černý Důl, Harrachov, Janské Lázně, Pec pod Sněžkou, Pomezní Boudy, Rokytnice nad Jizerou se stanicemi Dvoračky a Studenov, Špindlerův Mlýn, Strážné, Velká Úpa a Žacléř.

Náčelník Horské služby Klepš apeluje na ohleduplnost

U Horské služby působí od roku 1991. Začínal jako terénní pracovník záchranář. Po deseti letech povýšil do pozice náčelníka. Adolf Klepš vede Horskou službu Krkonoše patnáct let. Zkušeností má opravdu na rozdávání.

Jaká byla letní sezona?
Pro nás statisticky končí až posledního listopadu, turisté a cyklisté stále jezdí do hor. Ale už teď mohu říct, že sezona byla náročná. I proto, že se do hor vrací česká klientela, návštěvnost byla vysoká. Úrazů jsme měli srovnatelně jako loni, zhruba se jedná o sedmdesátiprocentní narůst oproti předminulému roku.

Jak probíhají přípravy na zimní sezonu?
Teď řešíme přípravu techniky, přípravu zaměstnanců i dobrovolných členů. Odborné semináře, doškolení, to vše nás čeká během října, listopadu a začátkem prosince. Připravujeme sezonní stanice, služebny, dovybavujeme materiálem. Zajišťujeme tyčové značení tak, aby hřebenové cesty byly připraveny a označeny, aby na hřebenech nedocházelo ke zbytečným blouděním.

Který letní případ byl nejvážnější?
Škála úrazů je velmi pestrá. Zasahovali jsme jak u velmi těžkých, života ohrožujících stavů, tak u běžných úrazů. Nejtěžší úrazy jsou z horské cyklistiky nebo koloběžek. To je disciplína, která se hodně rozvíjí. Koloběžka je de facto dětská hračka, ale když si na ni lidi stoupnou, bývají překvapeni, jak těžké je ovládat ji, obzvláště ve velkých rychlostech.

Bojujete s neukázněností návštěvníků?
Nenazval bych to neukázněností. Spíše bych řekl, že návštěvníci mnohdy přecení svoje schopnosti, neodhadnou nebezpečí dané činnosti, nemají s ní zkušenosti.

Adolf KlepšZdroj: DENÍK/Jan Braun

V jakém poměru řešíte případy v létě a zimě?
V létě ošetříme zhruba 300-320 úrazů, v zimní sezoně kolem 2400. Zatímco v létě jde převážně o úrazy mimo lyžařské areály, v zimě se stávají nejvíce v nich, na sjezdařských tratích.

Na co byste apeloval jako náčelník?
Na několik věcí, které způsobují, že objem úrazů je tak vysoký. Každý, kdo přijede do hor, si musí uvědomit, a to zejména v zimě, že se v lyžařských areálech pohybuje velké množství lidí. S tím souvisí ohleduplnost a tolerance na sjezdovkách. K velkému množství těžkých, až fatálních úrazů dochází kvůli kontaktům a srážkám na sjezdových tratích. Následky jsou velmi vážné. Je nutné odhadnout svoje síly, co se týká techniky jízdy, fyzické zdatnosti, ale i mentality. Je třeba naprosto nesmyslné brát děti na prudké svahy a nutit je. Může dojít k úrazu a také se stává, že děti se následkem toho bojí a nechtějí vůbec lyžovat. Další podstatnou věcí je mít v pořádku technické vybavení lyže, boty, seřízené vázání. Bezesporu jezdit v lyžařské přilbě, eventuálně používat další ochranné pomůcky, jako například páteřní chrániče. Dbát na to, abychom byli dobře vybaveni při hřebenových túrách. Odhadnout síly, túru si naplánovat, mít dobré boty a oblečení, rezervní oblečení připravené v batohu.

Registrujete stále zájem dostat se k Horské službě?
Generační obměna je poměrně plynulá, Krkonoše jsou na tom poměrně dobře, co se týká zájemců, protože lidi tady bydlí. Ale třeba Šumava či Jeseníky, to jsou v uvozovkách vybydlené hory. A pokud tam chce někdo pracovat u Horské služby, musí dojíždět. Proto se tam tolik nedaří doplňovat stavy dobrovolné členské základny a následně zaměstnanců.

Co musí podstoupit nováček, co všechno musí ovládat?
Musí mít dovednosti lyžařské, horolezecké, fyzickou zdatnost na úrovni výkonnostního sportu, bezvadný zdravotní stav. To jsou základní podmínky. Další speciální činnosti se může doučit během čekatelské doby, která trvá tři až čtyři roky, kdy musí absolvovat celou řadu kurzů, finální týdenní kurz letní školy a zimní školy. Po jejich úspěšném zvládnutí se stává dobrovolným členem horské služby. Následně je možné si zažádat o zařazení do pracovního poměru.

Jan Braun