Závěr vzpomínkové akce patřil zádušní mši za padlé v bitvě, která se na Chlumu rozpoutala před rovnými 150 lety.

Hroby či pomníky z rakousko-pruské války můžeme nacházet také v našem regionu. Jeden z nich stojí v Opočně, zdá se, že nebude zapomenut: „V našem zpravodaji vychází pravidelně soutěž, při níž lidé poznávají některé objekty. Minule jsme dali detail z pomníku padlých v r. 1866, byli jsme překvapeni velkým množstvím odpovědí. Mnozí ze soutěžících se ptali, proč tam pomník stojí, to nás přivedlo k myšlence zveřejnit zápisy z kroniky v Knihovničce Opočenských novin," sdělil její šéfredaktor Dalibor Štěpán.

A tak vznikl druhý (tentokrát čtyřstránkový) svazek knihovničky. Text převzatý z kroniky krátce zmiňuje důvody války, více prostoru však věnuje Opočnu a okolí, to potvrzují i následující úryvky.

Červen 1866 byl ve znamení soustředění rakouského vojska:
„V tu dobu bylo kol Opočna a Dobrušky asi 30.000 vojáků. V noci nastalo chladno a pršelo, déšť potrval i druhého dne ráno do devíti hodin. Vojáci odcházeli zmoklí. – Dne 25. června 1866 přicházelo do Opočna nové vojsko ve značném množství. Tři pluky měly již po kolik dní urychlený pochod, voda takřka s vojáků tekla, byli nevyspalí, hladoví a zemdleni tak, že jakmile si některý sedl, hned podřimoval."

V dalších zápisech převládají obavy z nadcházejících událostí:
„Docházely zprávy o nešťastných bitvách na severu Čech. Také se vypravovalo, že Prušáci loupí a mladé muže na vojnu berou. Zprávy takové způsobily mezi lidem zděšení a mnozí ze strachu před Prušáky prchali na všecky strany. Mladí muži s holí v ruce, s vakem prádla pod paždí, s penězi v kapse chvátali do lesů u Týniště, u Skutče a jinam. Mnozí z nich utekli až do Dolních Rakous. Také s dětmi a dobytkem skryli se lidé v lesích a zanechali byt na starost pánu Bohu."

Daleko se nesla vřava 
z bitvy na Chlumu:
„3. července 1866. Boj trvá od rána. Největší palba dělová od 8¼ hodiny ráno nepřestává, ano naopak, stává se silnější. Na bojišti musí chrlit tisíce děl oheň a záhubu ve vojsku. Dosud není pozorovati žádného výsledku. Zuřivý boj musí býti mezi Hradcem Králové, Smiřicemi a Hořicemi. Strašno je poslouchat zhoubnou střelbu dělovou, trvající celý den až do večera. Lid chodí celý zmámen."

Krušné dny s vítěznými Prusy – „Celé proklaté hnízdo dám zapálit!"
„Dne 17. července 1866 přibyl na Opočen 4. prapor 63. pruského pěšího pluku, 25 důstojníků a 600 mužů se 26 koňmi. Zvířecí hrubostí vyznamenal se tu velitel hrabě z Lüttichau. Hned po svém příchodu požádal o 2000 doutníků. K námitce purkmistra Krehana, že doutníků dodati jest na Opočně nemožno, bylo šalomounsky odpověděno: „Nyní jsem tu já pánem a vy musíte opatřiti, co poroučím, třebas vám to nebylo možno. Nebudou-li tu doutníky ve čtvrt hodině, dám celé proklaté hnízdo zapáliti."

Kronika popisuje i odbojné venkovany (jmenovány jsou Křovice, Val, Provoz a další obce), kteří se snažili bránit, hlavní aktéři však byli prozrazeni a zajati. A že Prusové nejednali v rukavičkách, potvrzuje například tento úryvek:
„Dne 4. září 1866 přibyl do blízké vsi Královy Lhoty premierlajtnant 3. setniny dolnoslezského pluku von Kreknitz a žádal o ubytování. Představený Václav Uhlíř to odepřel a odvolával se při tom, že Lhota leží v obvodu pevnosti. Hrozný byl výbuch hněvu vojenského velitele, který nabyl takových rozměrů, že představený uznal za radno do Josefova prchnouti. Sotva utekl z domu, zmocnili se vojáci jeho manželky, zbili ji, že zůstala potom skoro mrtva ležeti. Nato vypáčili všecky skříně v domě, hledajíce obecní pokladnu. Uloupili několik stříbrných mincí a přispěchavší venkovany stloukli."

Ukázky naznačují, že druhý svazek Knihovničky Opočenských novin je neveselým, ale zajímavým a poutavým čtením. „Celý text najdete na webu města nebo vám jej vytisknou v informačním centru. Jsme velmi rádi, že jsme tímto způsobem dokázali připomenout nejen 150. výročí rakousko-pruské války, ale také vojáky, jimž je věnován opočenský pomník," shodují se Dalibor Štěpán a letopisecká komise Opočna.

Dana Marková