Důvod je nasnadě, kvapem se totiž blíží tradiční Svátky skla v Deštném v Orlických horách. Letos se uskuteční již jednadvacátý ročník.

Již od pátečních čtyř hodin odpoledne a v sobotu celý den budou v přírodním areálu Muzea zimních sportů, turistiky a řemesel v Deštném v Orlických horách k vidění mistři skláři při tradičním řemesle. Jako před stovkami let budou tavit sklo pouze dřevem.

Skláři jsou zajímaví

Sklář Lubomír Němec slibuje, že si zájemci budou smět tuto práci i sami vyzkoušet. „Bezpečnost si ohlídáme. My nabereme sklo a on fouká. Lidé si myslí, jak musí silně foukat, ale ono jde spíše o cit," říká sklář. Děti si mezitím mohou třeba skládat mozaiku ze skla.

V neděli se pak bude konat aukce vyrobených nádob. Peníze půjdou na provoz muzea, konkrétně je nyní třeba koupit nové koberce. V neděli rovněž proběhne slosování vstupenek. Dospělého stojí vstup 60 Kč, děti polovinu.

Koho tavení skla příliš nezajímá, může si vybrat z bohatého kulturního programu, který Svátky skla tradičně doprovází.

Tuto akci si každoročně nenechají ujít tisíce lidí. Je totiž velmi zajímavé sledovat plameny šlehající ze žhavé pece i skláře, jak při tomto prastarém lesním řemesle formují horkou sklovinu do předurčeného tvaru – do tvaru repliky historické nádoby.

Lákadlem pro diváky může být i v květnu zrekonstruovaná hlavní sklářská pec na lokalitě „Sklářská louka –Cikánka" v Deštném v Orlických horách. „Ode dneška se roztápí a o víkendu ji mohou zájemci navštívit," upřesnil Bohumil Dragoun z týmu organizátorů.

Dnes už běžně neužívaný technologický postup tavení skla dřevem má v Orlických horách čtyřsetletou tradici. Konec technologie přinesla do horských skláren tavba skla účinnějším plynem a uhlím.

Replika středověké sklářské pece, stojící pod širým nebem nedaleko muzea, je čtyři metry dlouhá, metr široká a včetně komína pět metrů vysoká. Martin Singl

Prohlédněte si fotografie z loňského ročníku na: www.rychnovsky.denik.cz/taveniskla

Ruční výroba dnes už nikoho nezajímá, lidé chtějí kupovat levné „šmejdy"

Deštné v. O. h. – Ačkoliv je dnes v důchodu, stále se věnuje práci se sklem. Lubomír Němec vzpomíná na úpadek sklářství po pádu komunistického režimu, ale nejen na tuto dobu. „Lidi si dnes radši koupí deset deka salámu než malovanou skleničku," říká „skleněný blázen" Lubomír Němec, který foukal sklo v Novém Boru.

Sklářskému řemeslu, které ho baví, se věnoval tři dekády, a tak může porovnávat. Říká, že zatímco za komunistů byl vývoj celkem ustálený, po pádu režimu se začaly dít věci…

„Prodávaly se velké fabriky a množily se malé pícky soukromníků. Zde se dělaly repliky nebo tehdy moderní barevné sklo, zvířátka anebo kytičky," vzpomíná Lubomír Němec a pokračuje: „Ale zhruba po pěti letech i tohle skončilo."

Jako v jiných oblastech, i zde vytlačily české sklo z obchodů zahraniční produkty. „Dělali jsme kvalitní, perfektní sklo, ale Číňani to začali vyrábět strojově a o desítky procent levněji. Ruční výroba nikoho nezajímala," vzpomíná sklář.

V marketu se dnes prý koupí za 30 korun celá sada „čínských šmejdů", dříve stála třicet korun jedna kvalitní sklenice.

Samozřejmě že Lubomír Němec nebude na Svátcích skla chybět. Rád by pozval všechny zájemce a říká, že tavení skla dřevem je unikátní záležitost.

„Jsme jediní v Evropě a na 95 procent jediní na světě, kdo takhle roztápí pec," říká a vzpomíná, jak s partou zkoušeli, jestli dokáže dřevo vytopit pec na takovou teplotu, aby roztavila sklo. A ono to šlo…   Martin Singl