Žádné bujaré veselí na význačné výročí neplánovali, i když oba si rádi zatančí, zazpívají. Když jsme se objevili s gratulací, byli trošku překvapeni.

„Co říct? Když jsme byli trošku rozlobení, šli jsme si z cesty. Osvědčilo se nám moc nemluvit. Všechno se pak spravilo při muzice," vypráví vitální paní Květa, která v lednu oslavila pětaosmdesát let.

Právě česká písnička a tanec jsou celoživotní láskou obou manželů, kteří si jako mladí padli do oka při tancovačce. František Šindelář, který prý vytloukal všechny muziky, je navíc celý život náruživým myslivcem, pracoval také jako předseda MNV, starosta dobrovolných hasičů, předseda mysliveckého spolku. Okresnímu sdružení myslivců velel 34 let. V mládí se navíc zapojil do ochotnické činnosti, několik let zpíval v Knotkově kapele. Za svoji práci získal řadu ocenění. Byl jmenován nejlepším pracovníkem zbrojovky Brno, v roce 1984 převzal státní vyznamenání za vynikající práci od prezidenta republiky, řadu diplomů a medailí má za myslivost i činnost u hasičů.

„Děda nebyl věčně doma. Když nebyl v lese, staral se o vesnice, protože řídil čtyři obce. Měla jsem toho hodně, ale při práci člověk na všechno zapomene," vzpomíná paní Květa, rodným jménem Klenková. Sama pracovala v zemědělství a ve slévárně, na ní byl i chov králíků a péče o lovecké psy. Zálibou ji byla vlastní zahrádka, ale také společné výlety s myslivci.

Dva roky po svatbě se mladému páru narodila dcera Květa, za dalších pět let syn František. Dnes mají radost ze čtyř vnoučat a šesti pravnoučat.

Pan František se narodil v roce 1926, celý život zůstal věrný Kacákově Lhotě. Vystudoval obchodní školu v Jičíně a mnozí si ho pamatují z Agrostroje, kde dlouhá léta působil jako ekonom šedé slévárny. Posledních šest let před důchodem byl jmenován vedoucím kontroly. Do důchodu odešel v červenci 1987. Jeho aktivity bohužel přibrzdila autohavárie, náraz nerozvážných mladíků do jeho vozu měl bohužel vážné následky.

Rady do života

Zkoušíme z Františka Šindeláře vymámit nějakou radu do života. „Když má ženská chuť mluvit, tak ji nechám vypovídat. Seberu se a kráčím k lesu," doporučuje.

„Život není legrace, všude jsou problémy, ale my jsme si vždycky všechno řekli a bylo to v pořádku. Zaplať pán Bůh," shodují se oba. A na čem se shodneme všichni tři, že je důležité mít někoho vedle sebe, na lásku, na štěstí i na chvíle bolesti… Ještě jednou posíláme prostřednictvím Deníku manželům Šindelářovým upřímnou gratulaci s přáním pevného zdraví.