Záleží na provedení, materiálu, velikosti, ale také délce šňůry, aby vám drak neuletěl.

Levnější a mnohdy zábavnější variantou se stává výroba draka. Poklidně vyhlížející činnost se pro tatínky občas stává noční můrou a pro jejich ratolesti nekončící legrací.

Mezi základní tvary draků patří klasický kosodélník. Pokud si chcete jednodušší model vyrobit sami, budete potřebovat dvě hranaté tyčky. Jedna z nich může být dlouhá 75, druhá 60 centimetrů. Delší se stane svislým  nosníkem, který druhou tyčkou rozdělíte ve dvou třetinách délky. Důležitý je pravý úhel. Samozřejmě oba nosníky pevně svažte, případně ještě zakápněte disperzním lepidlem.

Na všech koncích udělejte zářez pilkou a zpevněte konstrukci provázkem. Pak už stačí draka jen potáhnout papírem, který přes provázek zezadu přilepte lepidlem nebo izolepou. Po této fázi je drak připravený k ozdobení a namalování. Již stačí jen ve čtyřech místech draka proděravět a protáhnout provázek. Na něj pak připevníte silikonové lanko, které namotáte třeba na klacek.

Pak už stačí jen vyrobit ocas, který slouží ke stabilitě při silném větru. Měl by být dva metry dlouhý a mašličky od sebe vzdálené 25 centimetrů.

Prvního draka vypustili již ve 4. století před naším letopočtem Číňané. Ty je používali k vyplašení ptáků nad rýžovými poli, později i k zastrašování nepřátel. Evropská tradice pouštění draků je stará zhruba pět set let.

Při pouštění draka si dejte pozor na:

- dráty vysokého napětí – Při doteku by z draka nemuselo nic zbýt.

- křoviny a stromy – Drak by se mohl potrhat a poničit  či zaseknout v korunách stromů a bylo by velmi obtížné jej odtamtud dostat.

- nerovnosti terénu – Hrozí pád osoby držící draka. Většinou se soustředí jen na létající objekt a nedívá se pod nohy.

- skály – Na vršících sice více fouká a drak tak letí výše než ostatním, ale pád do hloubky opravdu příjemný není.