Nám jen zbývá přemýšlet, jestli ten voják byl ze starých kasáren, nebo nových v Lípách. Byl to asi lampasák, viz hvězdičky, a nebyl ze starých, tam byla sovětská armáda, a ta na vycházky moc nechodila. Mohl tedy být z dvaadvacátého Argonského pluku. Co my o něm víme?

Jičínská beseda pozvala v pátek 12. června pana magistra Jana Juřenu, který je povoláním vojenský historik, aby o historii Argonského pluku přednášel. Ten přivezl i své kolegy z Československé obce legionářské z Mladé Boleslavi, a tak společně instalovali výstavu uniforem, výzbroje a výstroje. Přednáška se tak poněkud protáhla, protože posluchači – pánové, zejména ti starší, jakmile padne slovo vojna, zbraně, nehledí na čas.

Kořeny Argonského pluku jsou ve Francii za první války, kde v rámci legií vznikla česká rota Nazdar. Ano, starý sokolský pozdrav vojáci používali. Po válce se i se svým praporem, který namaloval František Kupka a stuhami ozdobily místní dámy, usadil pluk v Jičíně. Pan magistr mluvil o slavné historii, o pomnících, uváděl jména velitelů. Mezi památky taky patří ulice Argonská, která vede od kasáren na Čeřovku.

Následný exkurz do výzbroje byl poutavý. I ve svých detailech. Například ten, že francouzská feldflaška (polní láhev) měla dvě části. Jednu na vodu, druhou na víno. Inu Francouzi.

Vojenská výbava

Nicméně mnohé další vybavení vojáka se ani za desítky let moc nezměnilo. Ešus zůstal ešusem. A stejným. A bodák? Ten je buď delší, nebo kratší. Záleží na tom, jak moc se tenkrát jedlo. Válečná strůj vážila 25 až 30 kilo. Žádná legrace.

Kasárna, jak řečeno, byla v Lípách, cvičiště pod a na Zebíně, střelnice v Bradlecké Lhotě. Dlouho před tím i potom. O pušce vzor 98N, se kterou jsem cvičil já, a která šíleně „kopala" (zpětný ráz), nikdo tam nic nevěděl.   

Bohumír Procházka