Na stupních vítězů skončili středoškoláci Doubravka Požárová z Gymnázia Zikmunda Wintera v Rakovníku, Martin Strouhal ze Smíchovské střední průmyslové školy v Praze a Eliška Málková z Gymnázia Jana Opletala v Litovli. Speciální cenu představitelů Microriscu převzali Vojtěch Janoušek z uničovského gymnázia a Radomír Žemlička z hradecké kybernetické školy, jinak ovšem Jičíňák, jenž v těžké konkurenci symbolicky držel hrdý prapor pohádkového města.

Letos se konal čtvrtý ročník soutěže. Před čtyřmi lety firma Microrisc uspořádala čistě krajské kolo, nyní už však lze klání bez okolků nazvat celorepublikovým. Přihlásilo se 98 studentů ze 72 středních škol. Každý ústav mohl nominovat až dva své frekventanty. V padesáti osmi procentech šlo o gymnázia. Tři ocenění získali od pořadatelů odměnu 5 000 a své škole také pomohli k obnosu ve výši 10 tisíc korun.

Bonus dostali i dva držitelé zvláštních cen. „Domluvili jsme se, že vzhledem k vyrovnanosti už nemůžeme nechat rozhodnutí jenom na nás, lidech z naší firmy," řekl na úvod ředitel společnosti Vladimír Šulc. Zatímco ještě loni se v Jičíně sešli už v podstatě vítězové, tentokrát bylo setkání napínavější, neboť tříčlenná pedagogická porota musela o vítězích teprve rozhodnout na základě jejich prezentací.

Proslovy

V nich mladí lidé měli za úkol shrnout svůj dosavadní život, úspěchy, zaměření a záliby. Proslovy se nesly napříč obory, od biologie přes programování, sport až po sepisování básní, tvorbu výtvarných děl a zpěv. Doubravka Požárová například přítomné překvapila svou dlouhodobou studií o rozšíření orchideje střevíčník pantoflíček.

O umístění rozhodovalo několik kritérií. Byl mezi nimi sice prospěch, ale jeho bodové zastoupení bylo spíše symbolické. Mnohem více se do hodnocení promítly soupis aktivit v rámci školy a mimo ní, krátká esej a již zmiňovaná prezentace.

Do finálové skvadry tak pronikl třeba Vojtěch Janoušek, který sám přiznal, že prospěch u něj není nic moc, avšak tento nedostatek kompenzuje záběr jeho znalostí, pořádání konferencí, přednášek (dokonce i vysokoškolských) nebo založení umělecké galerie přímo na škole, která už stihla přilákat i slavné hosty.

Radomír Žemlička zaujal tím, že se z něj stává velice schopný programátor – a zároveň zpěvák. Největší výzvou pro něj bylo to, že v jistém věku se musel, kvůli mutaci hlasu, přeorientovat ze sopránu na bas. Skromná Eliška Málková bez problémů skloubila uměleckou tvorbu s matematikou a Martin Strouhal je literát, básník, ale také informatik a programátor.

Ač je nyní v prvním ročníku střední školy, už se pro tento obor snaží nad᠆chnout frekventanty základních škol. „Je to pro nás výjimečná událost. Byl jsem tu, v sídle firmy Microrisc, už loni a musím říct, že je velmi příjemné být ve společnosti mladých nadaných lidí," řekl v proslovu starosta Jiří Liška. Je třeba mu dát za pravdu. Všech pět finalistů dokázalo překvapit nejen svou chytrostí, ale i svou aktivitou a schopností ze svého talentu vytěžit maximum.