I když koncertu, který začal v parné sobotě před polednem, přihlížela na Krakonošově náměstí spíše hrstka než davy posluchačů, příval pozitivní energie z pódia v podání těchto skvělých muzikantů doslova tryskal.

Tomáš Kočko je všestranný umělec a se svým orchestrem si již dvakrát odnesl cenu Anděl za album roku. Tomáš Kočko a orchestr vystupovali na mnoha významných festivalech world music, festivalech folkových, folklórních, rockových, metalových i festivalech alternativní hudby v ČR i zahraničí. V sobotu rozpálili Trutnovany. Deníku muzikant zodpověděl i několik otázek.

Jaké bylo vaše letošní léto, muzikantská sezona?
Bylo to fajne. Musím se přiznat, že nadsazuji rodinné léto nad to s kapelou. Měli jsme báječné prázdniny. Rozhodli jsme se se ženou a dětmi nejet k moři a volno jsme trávili na horách, na chalupě, u kamarádů. Bylo to super. Ale i s kapelou jsme projeli řadu míst. Například jsme hráli v Poznani.

Vzpomínáte ještě na dokumentární cyklus České televize, který se vysílal jako Návraty k divočině?
Samozřejmě. Vylezl jsem tady v Trutnově dneska na pódium a říkám: Jé Krkonoše… Shodou okolností byl první díl toho cyklu právě o nich. Když jsme tu byli s kapelou před třemi lety, jeviště bylo obráceno na opačnou stranu. Dnes vidím Krkonoše z pódia a to je krása.

Jezdíte do Krkonoš?
Přiznám se, že ne, ale odtud z náměstí mi připomínají Beskydy. U nás ve Frýdku koukáme na Lysou horu z Masarykovy třídy. Z náměstí jako u vás hory ale tak pěkně nevidíme.

Co vás přivedlo k hudebnímu žánru, který hrajete?
Přiznám se, že dokud jsem nepoznal básníka Ladislava Nezdařila, tak mě folklor, world music atd. nijak echt nezajímaly. Začal jsem vlastně s vážnou muzikou. Jako dítě jsem hrál na housličky v lidušce, pak jsem odešel na konzervatoř a později jsem studoval muzikálové herectví. A tam jsem se potkal s Petrem Ulrychem. Nasměroval mě na Nezdařilovu sbírku a už to jelo.

Takže od básní k muzice?
Ano. Autora Nezdařila jsem začal zhudebňovat, ponořil jsem se do jeho díla. A on mě přemostil od současné doby k dávným časům v Beskydech. Díky němu jsem se začal zajímat o to, jak to tehdy na Valašsku bylo, jaká se hrála hudba. Úplně mě to pohltilo.

Dalo by se říct, že jde o určité vlastenectví?
Určitě je to patriotismus. Ale pojmu vlastenectví bych se taky nebál. Ano, jsem určitě moravský vlastenec.