Je to zajímavý precedens.

Nejvyšší soud v Brně (NS) odmítl dovolání valdického vězně, jenž chtěl vysoudit 12 milionů korun za údajnou diskriminaci a šikanu při práci pro novobydžovskou sklárnu.

Stěžoval si na to, že neměl stejné podmínky jako civilní zaměstnanci. Osm milionů chtěl od státu, další čtyři od zaměstnavatele. Podle české justice ale k žádnému zásahu do osobnostních práv nedošlo, jak vyplynulo z usnesení v soudní databázi.

Muž si v žalobě na ochranu osobnosti stěžoval na diskriminaci v letech 2004 až 2007. Tehdy si odpykával trest ve Valdicích na Jičínsku a dobrovolně přijal práci v dnes již bývalé sklárně BL, spol. s.r.o. v Novém Bydžově na Hradecku.

Na pracovišti prý neměl dostatek ochranných pomůcek, musel používat jiné WC než civilní zaměstnanci, měl problémy se sprchováním. Nikdo jej údajně neseznámil s pracovními podmínkami, právy a povinnostmi, náplní práce a normami.

„Nebylo vzato v úvahu, že absolvoval rekvalifikační kurz a měl být zařazen do pracovní skupiny s nárokem na mzdu 6.750,- Kč. Sklárna zřejmě nastavila pracovní normy úmyslně tak, aby se nedaly splnit. Pracoviště bylo nedostatečně odsáváno od prachu a bylo nedostatečně vybaveno pracovními pomůckami," stálo v dovolání valdického vězně. Ten ve firmě, která je nyní v likvidaci, pracoval jako brusič skla.

Nejvyšší soud uznal, že odsouzení musejí mít z hlediska bezpečnosti a ochrany zdraví při práci stejné podmínky jako civilní zaměstnanci. Zároveň ale v konkrétním případě valdického vězně nezjistil žádné porušení předpisů.

„Zejména nebylo prokázáno, že by byly vytvořeny nedůstojné pracovní podmínky nebo mu nebyl poskytnut dostatek ochranných pomůcek," stojí v usnesení senátu NS s předsedou Pavlem Pavlíkem. Obě žalované strany – stát a sklárna – se k vězňovu dovolání nevyjádřily.

Vězni vadilo také to, že za práci dostával méně peněz než civilní zaměstnanci. Odměnu pro vězně stanovenou nařízeními vlády označil za diskriminační.

Soudy v Hradci Králové a Praze ale už dříve upozornily na to, že práce vězňů se řídí nejen zákoníkem práce, ale také zákonem o výkonu trestu odnětí svobody, a proto ji nelze srovnávat s obvyklým pracovním poměrem.

Ústavní soud navíc už v roce 2007 rozhodl, že pracující odsouzení nejsou účastníky trhu práce a nelze je považovat za zaměstnance ve smyslu pracovněprávních předpisů.

Nejvyšší soud se vězňovým platem blíže nezabýval. Právo na určité mzdové zařazení nepatří mezi osobnostní práva, proto prý nemůže být předmětem žaloby na ochranu osobnosti.