Během uplynulých víkendových dnů na celou řadu podobných otázek odpovídali a reálně středověké činnosti předváděli členové občanského sdružení Villa Nova Uhřínov a jejich přátelé v rámci letošního prvního prázdninového Víkendu středověkých technologií.

Středověká kuchyně měla napilno. Z mezírky mezi dvěma těžkými kruhovými kameny se po namáhavých monotónních pohybech dřevěnou rukojetí pomalu sype bílý prášek. Do jamky horního kamene, takzvaného běhounu, ručního mlýnku se nasypou obilná zrnka, která propadávají do prostoru mezi kameny, v němž jsou drcena.

Únava a hrstka bílého prášku

Člověk je po pár minutách značně unavený, přičemž nadrceného bílého prášku je pouhá hrstka. „Pro umletí mouky však nestačilo pouhé jedno semletí. Mlet se muselo opakovaně několikrát za sebou," zaskočí přítomné obecenstvo, které se už těšilo na výrobu chlebového těsta, poznámka Irmy Kozlovské, šéfové středověké kuchyně.

„Pojďte ochutnat náš chléb a keltské placky," pobízí přítomné návštěvníky střediska experimentální archeologie a regionálních dějin. „Namazat si na ně můžete med, povidla, sýrové pomazánky – přírodní nebo s česnekovou příchutí a rozinkami."

V dnešní době vyspělých technologií si vybíráme z nepřeberného množství druhů pečiva podle chuti a pouze je v obchodech zakoupíme. Vůbec si neuvědomujeme, jak složitá a namáhavá byla v dávné době cesta k získání surovin a samotné výrobě chleba. K tomu, aby lidé měli potřebné suroviny na výrobu chleba, museli vynaložit mnoho dřiny od svítání do setmění s velmi primitivními i pracovními prostředky při obdělávání půdy, osévání i při výmlatu obilí.

Ovšem ani sebevětší dřina a poctivá práce nepomohla, když nepřízeň počasí přinesla neúrodu, kterou člověk nemohl ovlivnit. Proto hledal pomoc u Boha, proto se začalo říkat, že je chléb darem božím.
Kovárenská pec 
zpod Karlštejna

„Pec se asi dvě a půl hodiny vytápí. Poté se rozžhavené uhlí rozhrne po obvodu vnitřku pece. Chlebové těsto se pokropí vodou, která se z povrchu těsta odpařuje a kůrka se tak nespálí," popsala pečení chleba, k němuž se chystalo v místní hliněné peci, Irma Kozlovská, která jako dobrovolnice přijíždí do Uhřínova už téměř dvacet let. Prakticky krátce po vzniku archeologického muzea v přírodě v roce 1992.

Jak se žilo mnohem dříve

V rámci Víkendu středověkých technologií se návštěvníci skanzenu Villa Nova v Uhřínově pod Deštnou v Orlických horách mohli na vlastní oči přesvědčit, jak se žilo ve před řadou století. Centrum experimentální archeologie a ekologické výchovy se velmi věrně snaží přiblížit středověkou kolonizační vesnici. Vesnice se rozrůstá o další stavení budované za respektování zásad a principů experimentální archeologie. Členové místního sdružení veškeré stavební práce, zejména tesařinu, provádějí pomocí replik dobových nástrojů a historických technologií. Muži o víkendu pracovali se dřevem zejména na výrobě střechy, jejíž krytinu bude ve finální fázi tvořit rákos. Ženy vyplétaly stěny stavby proutím.

V uhřínovské středověké vesnici byla k vidění replika kovárny zpod hradu Karlštejn z 15. století, jejíž hliněná pec se vytápěla na více než tisíc stupňů Celsia. Otevřený oheň hořel také v obytné místnosti jednoho ze středověkých obydlí. Bylo možné si prohlédnout i obtěžkat kroužkovou zbroj, která předcházela plechovému brnění.

Pomocí praktických činností se v uhřínovském skanzenu ověřují některé pouze teoreticky prokázané technologické postupy, zjišťuje se také jejich časová náročnost či odolnost a trvanlivost výsledné rekonstrukce.