Taková je kulisa pro páteční sváteční okamžik. Kukská bohyně vína. Tak místní pojmenovali dílo akademického sochaře Petra Nováka z Jaroměře, jehož slavnostní odhalení se dnes chystá.

Bílý závoj letí ze sochy dolů a číše určené pro přípitek se plní lahodným sektem ze zdejšího vinohradu. Ročník 2014. „Ke slavnostní chvíli patří to nejlepší a nejkrásnější," říká hrdě o moku majitel vinice. A neméně obdivně hovoří o téměř dva a půl metru velké pískovcové soše, která od nynějška jeho vinohrad zdobí. Skulptura zachycuje ženu v rotačním pohybu s kmenem révy a s hroznem nad hlavou, k němuž blahosklonně vzhlíží. „Je v tom krásná a úžasná symbolika," libuje si Stanislav Rudolfský. Inspirací Petru Novákovi, jenž je známým figurálním a jezdeckým sochařem, byla tedy příroda a ženská krása. „Námětem je růst révy. Zasadili jsme proto sochu přímo na vinici jako jednu ze všech těch stovek ostatních rév. Je to réva mezi révami. Mým úkolem bylo vymyslet k námětu alegorii. Pro mě je to alegorie přírodních sil, které nám jsou schopny dodat víno, o kterém Homér říkal, že je to útěcha mužů," vysvětluje autor díla a děkuje při té příležitosti svým dvěma modelkám. První prý našel sedět kdesi v Itálii na kraji vinice, a tak ji přibral do auta. Tou modelkou byl silný kmen révy, tak rozložitý, že sahal od předního skla až do kufru vozu, kterým tehdy Novák cestoval. Tento kmen posloužil jako předloha k jedné části skulptury.

„Jméno druhé modelky mám zakázáno zveřejnit, ale je to výtvarně velmi vzdělaná dáma. Byla to vlastně ona, kdo vymyslel tuto podobu sochy. Měl jsem asi osm nebo devět skic s různými nápady. Ona přišla s tím, že réva je vlastně matka hroznu, a tak by jej neměla trhat nebo do něj kousat, ale měla by jej adorovat jako plod svého života. Vycházel jsem také z Braunových kompozic a figuru jsem mírně roztočil, aby se jako by popínala a aby vyzařovala tu růstovou sílu a chuť do života," doplňuje jaroměřský sochař.

Zmínku o slavném sochaři Matyáši Bernardu Braunovi, jenž po sobě ve východních Čechách zanechal velmi významná díla, je nutno ještě rozvést. Kuks je s jeho jménem samozřejmě neodmyslitelně spjatý, snad téměř stejnou měrou jako s hrabětem Františkem Antonínem Šporkem.

AUTOR POVAŽUJE 
BRAUNA ZA VZOR

Petr Novák navíc tohoto velikána barokního sochařství považuje za svůj největší vzor, a tak není divu, že vytvoření díla, které má být umístěno na dohled těm Braunovým, pro něj nebylo snadným úkolem.

„Je to vlastně nehorázné, že tady tu sochu mám. Tohle údolí s Kuksem, to je pro mě nejposvátnější místo mého života. Tady to mám ze všech míst na světě nejraději. Jsem Čech a východní Čech z Jaroměře, takže pod uměleckým vyzařováním Brauna jsem vyrůstal. A i když jsem potom cestoval a studoval různé autory a jejich díla, tak žádný jiný předchůdce mi nemůže být bližší než on. A teď, když tu stojím uprostřed vinice v téhle vinné věži, kde si povídáme, a dívám se na svoji sochu, a zároveň se dívám na támhleten les, o kterém vím, že tam dřepí ti poustevníci, a dívám se na hospital, a na tu vesničku pod námi, tak jsem velice šťastný. Ale zároveň to byl pro mě obrovsky těžký závazek, vytvořit něco, co by Brauna a jeho spolupracovníky, ty moje vzory, nerozzlobilo a nenarušovalo. Bylo to pro mě obtížné, byly chvíle, kdy jsem z toho úkolu šťastný nebyl," popisuje Petr Novák s velkou pokorou svůj vztah ke Kuksu, Braunovi a své vlastní soše.

A tak nezbývá než popřát Kukské bohyni vína, podobně jako to udělal starosta obce Jiří Beran, aby se jí zde vedlo a začlenila se do zdejšího kolektivu. Může se těšit, že bude stát snad i celá staletí ve vskutku dobré společnosti.

Stanislav Rudolfský z vinohradu na Kuksu: Pro vinaře je každý ročník ten nejlepší

V Kuksu se sice nachází pouhý necelý půlhektar vinic, ale málokdo v kraji už neslyšel o zdejším vinobraní, kde teče víno po schodech, snad jako za doby největší slávy Kuksu, kdy se tu o rozkvět staral František Antonín hrabě Špork.

Vyrazit do Kuksu za vínem se ale vyplatí i z jiných důvodů. Už ten výhled… V popředí svah s vinohradem, v pozadí kukské údolí s vesničkou a nádherná budova hospitalu na protějším kopci. Uprostřed vinice nyní také stojí dvou a půl metrová socha takzvané Kukské bohyně vína, kterou pro toto místo vytvořil jaroměřský sochař Petr Novák.

„Před pár lety bylo toto místo zpustlé. A najednou jsme jednou z viničních obcí v Česku. Jsme na to pyšní a když sem přivezeme někoho na návštěvu, říkáme ‚náš vinohrad'. Teď také budeme říkat ‚naše bohyně," komentoval slavnostní odhalení zmíněné sochy starosta Kuksu Jiří Beran.

Původcem všech těch nápadů je majitel zdejšího vinohradu Stanislav Rudolfský.

Jsme na slavnostním odhalení sochy Kukské bohyně vína. Kdo přišel s tou myšlenkou?
Chtěl jsem to tady nějakým způsobem zkrášlovat. A když se zkrášluje na Kuksu, tak vás nezbytně musí napadnout, že by tu mohla stát i nějaká socha. Definitivní rozhodnutí ale padlo asi tehdy, když jsme s mým přítelem akademickým sochařem Petrem Novákem tady v altánu popíjeli vínko. Nebyla to jedna lahvička, kterou jsme vypili. Někdy tak ovšem vznikají nejlepší nápady. Ta myšlenka byla natolik silná, že se dokázala zhmotnit.

Nápad zasadit sochu přímo doprostřed vinohradu byl rovněž společný?
Přemýšleli jsme o tom nezávisle na sobě, kde by ta socha mohla být umístěna, což je hodně důležité. A aniž bychom se předem nějak domlouvali, shodli jsme se, že jediné možné místo je právě tady. Na spojnici cest, o které oba máme ten pocit, že je srdcem vinohradu. Samotná podoba sochy, to je samozřejmě věc Petra. Myslím, že se mu to moc povedlo. Žena v rotačním pohybu s kmenem révy adoruje svůj plod – révu vinnou. Ta symbolika je v tom krásná a úžasná.

Přesuňme se teď od sochy k vínu. Jaký byl či stále je letošní rok z vašeho pohledu vinaře?
Ano, stále je, protože ještě není sklizena celá úroda. Dá se na to nahlížet z různých úhlů pohledu. Z hlediska kvantity toho rozhodně bude méně. Může se sice na první pohled zdát, že na keřích je stejné množství hroznů jako loni, ale výtěžnost je minimálně o třetinu nižší. Přes léto bylo sucho a hrozny jsou hodně vyschlé. Na druhou stranu je ale vyšší cukernatost, bude taková hustší matérie pro to víno. Po této stránce to bude dobré. Myslím, že letošní ročník bude určitě patřit k těm lepším.

Pokud se tedy týká kvality, máme se nač těšit.
Je to tak. Napadá mě k tomuto tématu taková legrační připomínka. Zemědělci obvykle každý rok naříkají, že to byl špatný rok, přestože byl celkem dobrý. U vinařů je to naopak, ti každý ročník chválí. Říkají: „Kupujte vína z tohoto ročníku, protože je to nejlepší ročník," přestože zase tak dobrý ten ročník třeba není. Vinaři prostě mají každý ročník ten nejlepší.

Kromě Kuksu máte také vinice v Kutné Hoře. I tam je impozantní výhled, pro změnu na Chrám svaté Barbory. Kolik hektarů vinic v současnosti obhospodařujete?
Vinné sklepy Kutná Hora už je docela velká vinařská firma. Celkem máme čtyřiapadesát hektarů vinohradů. Většinu v Kutné Hoře a jejím okolí, na zámku Kačina máme šest hektarů, deset pak nedaleko Čáslavi. Kuks, to je spíš taková zahrádka, naše výkladní skříň. Je to jen necelý půlhektar. Vinohrad pod Chrámem svaté Barbory, který jste zmínil, je také jen půlhektarový. Tyhle dva malé vinohrady mají podle mého názoru ze všech českých vinic nejkrásnější polohu.

Na místě těchto vinohradů se pěstovalo víno i historicky?
V Kutné hoře pod chrámem vinohrad byl, první písemná zmínka je o něm ze 17. století. Také hrabě Špork měl určitě vinohrad, ale asi ne přímo v těchto místech. Zde byl spíše jabloňový sad. Profesor Stanislav Bohadlo, jenž v Kuksu žije, v archivech ovšem našel například následující citaci: „Hrabě Špork se probudil na svém panství v Kuksu a šel se projít do svého vinohradu." Muselo to být tedy někde poblíž.

Musí to být každopádně radost pracovat na vinici v takovém nádherném prostředí.
Víte, když to pěkně roste a plodí, vypadá to všechno snadně. Ale nepřál bych nikomu zažít ty problémy, než se všechno podařilo uvést v život. Mnoho lidí do toho nemělo co povídat, ale povídali neustále. Objevilo se tolik závisti. Jako by na tom člověk mohl zbohatnout. Přitom ty malinkaté vinohrádky se nikdy nemohou stát produkčními vinohrady v pravém smyslu slova. Na tom leda proděláte. Všechno je to ruční práce, sklidíte pár metráků, v žádném případě vás to neuživí. Když to řeknu trochu nadneseně, je to spíš služba naší zemi. Aby bylo vidět, že je naše zem krásná, a že jsme dobří hospodáři, kteří se o tu zem starají.

Bronislav Jaroš