Málokdo si však uvědomuje, že oplatka představuje jeden z nejstarších druhů obřadního pečiva na našem území i v Evropě.

Obřadní a obyčejové pečivo bývalo vázáno na významné události v životě člověka i běhu roku a mělo zvláštní význam (magický, ochranný, obětní, jako odměna atd.) pro konkrétní svátky.

Dodnes pečeme mazance, jidáše nebo vánočky, jejichž obřadní význam spojený s Vánocemi či Velikonocemi zůstává zřejmý, ačkoliv povědomí mezi mladší generací rychle upadá.

Vraťme se ale k oplatkám. Připravovaly se z řídkého nekynutého (tzv. přesného) těsta z pšeničné mouky, vody, cukru, vajíček a různých přísad. Navázaly na pečení obyčejných placek a podávaly se zejména jako předkrm o Štědrovečerní hostině, v některých oblastech našeho území ještě v 2. polovině 20. století. Hospodář oplatku lámal a jednotlivé kousky rozdával členům rodiny a čeledi shromážděným u stolu pro posílení pospolitosti. Často se povrch mazal medem a do těsta se přidávaly nejrůznější bylinky (barvínek, celerový list, petržel…), kterým se připisovala ochranná a posilující moc.
Oplatky bývaly připravovány na železném nářadí zvaném, jak jinak, než oplatečnice či kleště na oplatky. Vždy měly tvar velkých kleští s dlouhými držadly a plochými čelistmi.

Nejstarší oplatečnice bývaly ručně kované a vnitřní strana čelistí byla zdobená rytým dekorem, mladší již bývaly částečně odlévané. Dlouhá držadla umožňovala položit oplatečnici na rozžhavené uhlíky.

Detail oplatečnice.

Oplatečnice

Později, v 19. století, se objevují kamna se speciálními kruhovými otvory, kam se oplatečnice mohly položit. V českých zemích mívaly čelisti oplatečnic vždy kruhový tvar a každá strana mohla nést jinou výzdobu. Ta bývala různá, například od jednoduchých soustředných kružnic po figurální motivy ve středu plochy. K těm nejoblíbenějším náležel beránek, jelen, sv. Jan Nepomucký nebo Meluzína. Ústřední motiv býval doplněn textem.

Ve sbírkách RMaG v Jičíně je uloženo několik oplatečnic z mladší doby, které jsou datované do 18. a 19. století. Jedna z menších a také lehčích oplatečnic (délka 68,7 cm, průměr čelisti 18,5 cm), pochází z obce Vitíněves. Je zdobená motivem jelena a lesního rohu (borlice), shodným na obou čelistech. Výjev doplňují po obvodu dvě výseče, vnitřní nese nápis: „TORTANT. UZIWA. ZA. ZNAMENI. GELENI. ROHI. A. TRUBKU", vnější nese motiv paprsků. Obě ramena jsou k sobě spojena velkým nýtem a čelisti jsou k ramenům připojeny dvěma šrouby (zřejmě mladší oprava).

Výroba oplatek byla typická spíš pro město, šlechtické dvory a kláštery. Ve městech se jejich výrobou zabývali oplatečníci, o kterých se prameny zmiňují již v 15. století. Do lidového prostředí oplatky a jejich výroba pronikaly zřejmě až v 17. století.  Hana Macháčková